Písmo jasně svědčí o tom, že „jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil“ (Ef 2:8-9). Přijetí před Bohem není něco, co bychom si mohli nebo dokonce měli zasloužit, „neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo“ (Ga 2:21). Usmířeni s Bohem a přijati jsme pouze a jedině skrze poslušnou, živou víru v Ježíše Krista. A „to je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v Něho věří, nebude zahanben‘“ (Ř 10:8-11).

Nicméně, mluvit o „Ježíši“ nestačí, protože Písmo také říká, že jsou mnozí, kteří hlásají jiné Ježíše (2. Kor 11:4) a jiné evangelium (Ga 1:8-9) – a nebibličtí Ježíšové nikdy nemohou spasit, už prostě proto, že neexistují.

To, co následuje, je evangelizační leták (Reformované církve Krista Krále) pro svědky Jehovovy. Pravda, o učení Svědků by se dalo mluvit z celé řady směrů a z celé řady směrů by se dalo vyvrátit jako nebiblické – nicméně, nejústřednější otázkou vždycky je a bude otázka toho, kým je Bůh. Proto v letáku předkládáme učení o Boží trojjedinosti na základě Překladu nového světa, oficiálního překladu svědků Jehovových (který je mnohdy spíše špatnou a zavádějící parafrází, která se snaží učení o trojjedinosti za každou cenu vyhnout) – a i proto hovoříme o Jehovovi a nepoužíváme zavedenější české označení pro smluvního Boha Izraele, Hospodin.

Určitě směle můžete následující materiál libovolně šířit, rádi vám ho poskytneme i ve formátu pro tisk. Boží trojjedinost je nanejvýš slavnou pravdou, je životem a dechem biblického křesťanství, a tak doufám, že následující řádky poslouží k povzbuzení a upevnění Božích svatých – a k záchraně mnohých Svědků. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Jehova je láska

Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.
(1. Jana 4:8)

Všichni víme, že není možné milovat, pokud jsme sami. Na lásku nestačí jeden – vždycky je třeba někdo jiný, kdo by mohl být milován. A právě to je něco, co nám jasně ukazuje Svaté Písmo. Ukazuje nám Boha, který je jediný – a který přece od věčnosti není sám. Boha, který je jediný, a přece je od věčnosti společenstvím lásky. Pojďme se na Jehovovo láskyplné společenství podívat blíže.

Písmo jasně říká, že je jediný pravý a věčný Bůh (Izajáš 43:10-11; 44:6; 46:9).
Říká, že s tímto Bohem byl před počátkem světa Ježíš Kristus ve slávě (Jan 17:5) a že byli v dokonalé jednotě (Jan 17:22). A podrobně nám vykresluje, že toto věčné společenství pokračuje napříč historií.
Písmo totiž dále říká, že Otec je věčný (Římanům 16:26), Syn je věčný (Izajáš 9:6) a svatý duch je věčný (Hebrejcům 9:14).
Říká, že na dílo stvoření konal Otec (Izajáš 44:24), že ho konal Syn (Kolosanům 1:16) a že ho konal duch (Job 33:4).
Říká, že Otec je život (5. Mojžíšova 30:20), Syn je život (Jan 14:6) a duch je život (Římanům 8:10).
Říká, že vzkříšení Syna bylo dílem Otce (Římanům 6:4), dílem Syna (Jan 10:17-18) a dílem ducha (Římanům 1:4; 8:11).
Říká, že věřící posvěcuje Otec (Ex 31:13), Syn (Hebrejcům 2:11) a duch (1. Petra 1:2).
Písmo říká, že jim věčný život dává Otec (Římanům 6:23), Syn (Jan 10:28) a duch (Galaťanům 6:8).
Říká, že mrtvé křísí otec (Jan 5:21), Syn (Jan 5:21) a duch (Římanům 8:11).
Říká, že Otec je všudypřítomný (Jeremjáš 23:24), Syn je všudypřítomný (Matouš 28:20) a duch je všudypřítomný (Žalm 139:7-8).
Říká, že Otec je Bůh (1. Petra 1:2; Filipanům 2:11), že Syn je Bůh (Jan 20:28; 2. Petra 1:1) a svatý duch je Bůh (Skutky 5:3-4; 1. Korinťanům 3:16-17).

Jinými slovy, Písmo říká, že jediný pravý Bůh od věčnosti žije a koná ve společenství Otce, Syna a Ducha, kteří jsou všichni, slovy apoštolů, tento jediný pravý Bůh. Slovy Atanášova vyznání víry: „[Obecná víra je, abychom] uctívali jednoho Boha v Trojici, a Trojici v jednotě; abychom ani nezaměňovali Osoby, ani nerozdělovali podstatu. Jiná je totiž Osoba Otce, jiná Osoba Syna, jiná Osoba Ducha Svatého. Avšak božství Otce, Syna a Ducha Svatého je jedno, stejná je jejich sláva, souvěčná jejich vznešenost.“ Pravda, slovo Trojice se v Bibli neobjevuje, tak jako se v ní neobjevuje slovo „Bible“. Neobjevuje se v ní ani slovo „teokracie“, ale i tak se nedá popřít, že o ní Písmo hovoří víc než dost. A jak je zjevné z řádků výše, Písmo jasně učí pravdy, které historické křesťanství shrnulo jazykem Svaté Trojice.

Dost možná namítnete, že Písmo na mnoha místech říká, že Ježíš je menší než Otec. To je rozhodně pravda. Křesťané napříč historií si to uvědomovali, a proto na základě pasáží jako Filipanům 2:6-11 vyznávali, že Ježíš Kristus je „Bůh, zrozený před věky z podstaty Otce; je člověk, narozený do světa z podstaty své matky. Je dokonalým Bohem a dokonalým člověkem, složeným z rozumné duše a lidského těla. Je roven Otci podle božství, ale menší než Otec podle lidství.“ Písmo totiž říká, že Jehova, kterého viděli starozákonní věřící, je Ježíš.

„Žádný člověk nikdy neviděl Boha; jediný zplozený bůh, který je na místě u Otcovy náruče, ten Jej vysvětlil.“ – Jan 1:18
„V roce, kdy zemřel král Uzzijáš, jsem však uviděl Jehovu, jak sedí na povýšeném a pozvednutém trůnu… Běda mi! Vždyť jsem naprosto umlčen… vždyť mé oči viděly samotného Krále, Jehovu vojsk!“ – Izajáš 6:1, 5
„Ježíš to pronesl, odešel a schoval se jim. Ale třebaže provedl před nimi tolik znamení, neuvěřili v něj, takže se naplnilo slovo, které řekl prorok … Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu a mluvil o něm. Přesto i mnozí z vládců v něj skutečně uvěřili…“ – Jan 12:37-38, 41-42
„Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ – Jan 14:9

Potvrzuje to i fakt, že Jehova vše stvořil sám: „Já, Jehova, činím všechno, sám roztahuji nebesa, rozprostírám zemi.“ – Izajáš 44:24
A zároveň u stvoření všeho bylo Slovo: „Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc.“ – Jan 1:3

Na Pána Ježíše Krista je vztažen nespočet věcí, které platí jedině o Jehovovi: vysvobození z hříchů (Jehova: Ž 130:8; Iz 35:4 –> Ježíš: Mt 1:21-23); to, že mu Elijáš připravuje cestu (Iz 40:3 –> J 1:23-30); že je vzýváno jeho jméno (L 4:8 –> 1. Kor 1:2); má Jehovovu slávu (Iz 48:11 -> J 17:5); spása je ve vzývání jeho jména (Jl 3:5 –> Ř 10:9, 13); udržuje v chodu svět (Ž 104 –> Heb 1:3); založil zemi a svinuje nebesa (Ž 102:26 –> Heb 1:10); je Alfa a Omega, počátek a konec (Iz 44:6, Zj 1:8 –> Zj 1:17; 22:12).

Stejně tak o Duchu Svatém čteme, že lhát mu znamená lhát Bohu (Sk 5:3-4); že jeho chrám je Boží chrám (1. Kor 3:16-17; 6:19); vede Izrael po poušti a hněvá se tam na něj kvůli jeho vzpouře (Heb 3:7-11); sepisuje smlouvu s Izraelem jakožto Jehova (Heb 10:15-17); je věčný (Heb 9:14); zůstává navždy (J 14:16); je všudypřítomný (Ž 139:7-8); koná Ježíšovy zázraky (Mt 12:28); koná dílo stvoření (Jb 33:4); je život (Ř 8:10); křísí Syna (Ř 1:4); posvěcuje (1. Pt 1:2); dává věčný život (Ga 6:8); zapečeťuje věřící ke spáse (Ef 1:13); zjevuje Boží pravdu (J 16:13); uděluje dary Církvi (1. Kor 12:7-11); jako jediný zná Boží mysl (1. Kor 2:11); je nazýván Boží Duch (Ř 8:9, 14), Duch Jehovův (Sd 3:10), Otcův Duch (Mt 10:20), Synův Duch (Ga 4:6), Ježíšův Duch (Sk 16:7) a Kristův Duch (Ř 8:9); svědčí o Kristu (J 15:26); prosí za věřící (Ř 8:26); vyučuje věřící (J 14:26); hovoří a přikazuje (Sk 8:29); lze ho zarmoutit (Ef 4:30) a pokoušet (Sk 5:9). To vše jsou skutky velmi osobního Boha, ne neosobní síly.

Otec, Syn a Duch jsou proto znovu a znovu uváděni bok po boku, jako například v Matouši 28:18-20; Římanům 15:15-16; 1. Korinťanům 12:4-6; 2. Korinťanům 1:21-22; 13:14; Efezanům 2:17-18; 3:14-17; 4:4-6; 2. Tesaloničanům 2:13-14; 1. Petra 1:2.

Bůh je láska. Je odvěká láska. Je odvěké společenství tří osob v jednom jediném pravém Bohu. A kdo Ho bude vzývat v pravdě, bude zachráněn.

„Žádný, kdo na Něm zakládá svou víru nebude zklamán.“ Není totiž rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť nade všemi je týž Pán, bohatý ke všem, kdo Ho vzývají. Vždyť „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“.

Amen.

Podpořte nás