Přiznejme si to: Děje se okolo nás mnoho zla. A Bůh své Církvi jasně přikazuje, ať se staví proti zlu a ať se zastává utlačovaných.
A také si přiznejme, že je možné, aby si o sobě někdo myslel, že je křesťanem, ale křesťanem nebyl – je možné, aby se někdo oháněl křesťanstvím, a přece byl jeho nepřítelem. A je možné, aby se tyto věci spojily – aby si někdo myslel, že je křesťanem, a přece byl nepřítelem Církve a jejího Pána a Vládce Ježíše Krista. A vždycky to tak bylo, gnostickými popírači Kristova božství začínaje, katary a bogomily pokračuje, Janem z Leidenu a Železnou gardou ani zdaleka nekonče.

G. K. Chesterton prohlásil, že problémem našeho dnešního světa je, že v něm zešílely křesťanské ctnosti: „Ctnosti se toulají o to divočeji, a jsou to právě ctnosti, co páchá mnohem horší škody [než neřesti]. Moderní svět je plný starých křesťanských ctností, které zešílely. Tyto ctnosti zešílely, protože byly odděleny jedna od druhé a toulají se samy.“ Jen namátkou: Láska. Tolerance. Svoboda svědomí. Smysl pro povinnost.
…ostatně, jak se píše v Přísloví 35:4, „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ A tak se v kruzích lidí, „kteří to myslí dobře“, může velmi snadno stát, že ve chvíli, kdy zapomenou na větší kontext, výsledkem je zvěrstvo a ohavnost.
A tak jsou tu vyznávající křesťané, kteří se v rámci „pomoci utlačovaným“ staví bok po boku marxistů.
Vyznávající křesťané, kteří jsou si vědomi hodnoty žen jako nositelek Božího obrazu – a tak se označují za feministy.
Vyznávající křesťané, kteří si cení křesťanské minulosti Evropy, a tak se kamarádíčkují s neofašistickými kruhy, protože „Evropská identita“…
Vyznávající křesťané, kteří „chtějí pomoct nenarozeným“, a tak se jejich myšlenky víc a víc směřují k tomu, že je potřeba se jich zastat silou.

A právě k poslední jmenované skupině, ale zdaleka nejen k ní, chci promluvit především.

Nesmíme zapomínat, že každou jednu věc v našich životech máme povinnost dělat v poslušnosti vůči Bohu a Jemu k slávě (1. Kor 10:31). A proto nesmíme spoléhat na svou vlastní „rozumnost“ (Př 3:5), ale musíme se poslušně, věrně, aktivně a důsledně podřídit Božím přikázáním lásky k Bohu a bližnímu ve všech oblastech života – právě to totiž Bible nazývá skutečnou moudrostí (Př 8:20) – a to platí i tehdy, když se zastáváme našich nenarozených bližních.
A moudré nástroje, které nám k tomu Bůh dal, jsou hlásání evangelia, věrné uctívání, vyučování Božích standardů a praktická pomoc potřebným. Písmo říká, že ti, kdo nenávidí Boží moudrost, která se stala člověkem v Ježíši Kristu, milují smrt (Př 8:36). A proto platí, že dokud se naše společnost s pokáním a vděčností dobrovolně nepodřídí Pánu Ježíši Kristu, nemůžeme očekávat, že přestane milovat smrt a zabíjení. Ano, bude to žádat mnoho práce, mnoho víry, mnoho trpělivosti, mnoho modliteb – a dost možná mnoho generací – a ač nemůžeme přestat v lásce konfrontovat zlo masakrování nenarozených, nic to nemění na tom, že jediný způsob, jak tato jatka ukončit, je čekat, až Bůh požehná naši věrnou práci učedničení národů. – Právě tato realita musí udávat naše priority.

Věrná poslušnost vůči Bohu ve všem a vždycky a všude je základ – přinášet evangelium do střetu se zlem potratového průmyslu je jen jednou z mnoha aplikací této poslušnosti; je jen malou, ač rozhodně ne zanedbatelnou, součástí mnohem většího obrázku.

Byl to jeden hluboce věřící zakladatel centra pro krizová těhotenství, kdo mi v kontextu masakru nenarozených předložil Žalm 137. „Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma – jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů! Dcero babylonská, budeš zničena – blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila. Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu“ (Ž 137:7-9). Podle Žalmu 137 může nastat chvíle, kdy sebevražedná zvrácenost společnosti dojde tak daleko (a kdy jí Boží lid dostatečně dlouho věrně hlásal Boží Slovo a volal ji k pokání), že na Božím lidu už je jen říct: „Amen. Tak do toho. Tak si ty své děti zabijte. O to víc místa pro nás, kteří vždycky kupujeme alespoň sedmimístná auta.“
Moudrost ztělesněná v Pánu Ježíši Kristu totiž říká i tohle: „Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor, nevšímali jste si žádné Mé rady a Mému pokárání jste se nepodvolili, také Já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde to, čeho se strachujete, když jako ničivá bouře přijde to, čeho se strachujete a vaše pohroma jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast. Tehdy Mě budou volat, ale neodpovím, budou Mě usilovně hledat, ale nenaleznou Mě. Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem, nepodvolili se Mé radě a odvrhli každé Moje pokárání, budou jíst ovoce své cesty, nasytí se svými radami. Vždyť odvrácení prostoduchých je zabije, bezstarostnost hlupáků je zahubí“ (Př 1:24-32).

Realita masakrování nenarozených je před Boží tváří ohavným zlem a naše společnost se z něj bude zodpovídat v historii i na věčnosti – každý jeden z nás vydá účet Bohu – ale realita masakrování nenarozených se nikdy nesmí stát brýlemi, skrze které se budeme dívat na svět.

Za dobu, kdy Západ odvracející se od Krista, znovu dovolil vraždit nenarozené, se už našlo nemálo nepřátel církve z jejích vlastních řad, pro které se masakrování nenarozených těmito brýlemi stalo. A výsledkem byl oxymoron pod názvem „křesťanský terorista“. Hřích a zvrácenost lidských srdcí má skutečně mnoho podob. „A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla. Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků“ (2. Kor 11:14-15).

Pravda, česká církev je tragickým způsobem apatická a ze všech sil se snaží nezastat se svých nenarozených bližních (https://www.abolicioniste.cz/120-dopisu-1-odpoved/), ale i právě proto „tam venku“ dost možná je přinejmenším hrstka takových odpůrců potratů, kteří si třeba nevědí rady, kteří jsou dost možná zoufalí, protože mají znovu a znovu před očima ta malá rozsekaná tělíčka, a tak víc a víc přemýšlejí o tom, že „násilí se jeví jako jediná cesta“, protože „parašutisti, kteří zabili Heydricha, to byli hrdinové, a tohle je taky genocida…“
…a jejich vlastní „rozumnost“ je svádí do těch nejhorších a nejtemnějších míst. A právě jim chci nasměřovat zbytek těchhle řádků. Chci je pojmout jako odpověď fiktivnímu Honzovi, který se třeba znovu a znovu snažil probudit své okolí z apatie… a začíná mít pocit, že bude potřeba něco mnohem víc, aby se „lidi probrali,“… a „jestli to bude stát životy, co se dá dělat – co je tohle jiného než válka“. Honzovi, kterého víc a víc přitahují a fascinují příklady, „Satanových služebníků, kteří se přestrojili za služebníky spravedlnosti“ a jako samoustanovení služebníci spravedlnosti vzali do ruky zbraně. Honzovi, který je ve svém uvažování už tak daleko, že se tyto stvůry nebojí obhajovat – a dokonce považuje jejich chování za něco náležitého a biblického. A proto…

Honzo, vynasnažím se být stručný. Zapřísahám tě před Boží tváří, ať jsi ochoten slyšet to, co ti chci říct, a ať činíš pokání, dokud je čas.

To, co píšeš, a jak zjevně uvažuješ, je daleko za hranicí čehokoliv, co by se alespoň z dálky dalo nazvat křesťanstvím. Jsou způsoby, jak „bojovat proti satanovi“, které z daného „bojovníka“ udělají satanova pohůnka, a právě přesně to se velmi zjevně děje, nebo spíš už stalo, tobě. Potřebuješ činit pokání – potřebuješ se svěřit komunitě křesťanů kolem sebe. A potřebuješ, aby tě napravili z Písma, nebo urychleně pro tvé vlastní dobro exkomunikovali a otevřeně tak před Bohem i lidmi vyhlásili, že to, co říkáš, je hluboce satanské.

Dopis, který jsi poslal, má mnohem víc problémů a mnohem víc věcí si tam zasluhuje nekompromisní biblickou kritiku, ale zaměřím se alespoň na několik věcí:

„Jen málo lidí chápe, že dochází-li k vraždění nevinných dětí, je morální povinností každého člověka postavit se na jejich obranu s pomocí takové síly, jaká je adekvátní hrozbě a jaká povede k zastavení vraždění.“
Honzo, tohle je jazyk a uvažování bezbožného, lynčujícího revolucionáře, ne křesťana.
Co říká apoštol Pavel tváří v tvář násilí, bezpráví a genocidě nenarozených i narozených, které se děly v římské říši jeho doby? „Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, Já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud“ (Ř 12:19-13:2).
„Neboť ačkoli žijeme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista“ (2. Kor 10:3-5).
„Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, [neboli proti lidem,] ale … proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech“ (Ef 6:12).
Nevěřím, že jsi tyhle pasáže nikdy nečetl. Nevěřím, že jsi na ně zapomněl. Ale velmi zjevně se od nich odvracíš – a to znamená jen jediné. Poddáváš se té duchovní mocnosti, proti které se tak holedbáš bojovat. Tím, co píšeš, se stavíš proti Pánu Ježíši Kristu promlouvajícímu skrze apoštoly. „Morální povinnost“, na kterou se odvoláváš, není křesťanskou morální povinností – je to ta „morální povinnost“, která vede ke genocidám. Tvoje uvažování nevyhnutelně vede ke gilotinám a k věšení na lampy. Podle tvé logiky, pokud někdo bude natolik šílený a zvrácený, aby s ní byl konzistentní, je náležité útočit na všechny, kdo s potraty souhlasí a kdo volí politiky, kteří dovolují, aby se u nás potraty děly – jinými slovy, právě sis otevřel lovnou sezónu na drtivou většinu Čechů (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vetsina-cechu-souhlasi-s-interrupci-eutanazii-i-trestem-smrt/r~ffd10270754311e8a105ac1f6b220ee8/). A uvažovat takovým způsobem není nic menšího než satanské šílenství.
Písmo jasně říká, že zabíjení nenarozených je zlo – ale také nám říká, že proti tomuto zlu máme bojovat hlásáním dobré zprávy o usmíření a odpuštění v Kristu a praktickou, milosrdnou pomocí potřebným a péčí o ně.

„Samotné demonstrace v ulicích, petice a politické proklamace zatím nedokázaly zabránit vraždám miliónů dětí…“
A? Znovu uvažuješ jako revolucionář, ne jako křesťan. Od kdy je úspěšnost demonstrací biblickým měřítkem čehokoliv?
Kdyby Bůh chtěl, mohl by zastavit potraty ze dne na den. Nedělá to. Potraty jsou zjevně Jeho trestem nad nevěrností a bezbožností naší společnosti. A jak Písmo jasně říká, společnost je vysvědčením církve: „Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě“ (Mt 5:14-16). Tam, kde je církev věrná, se společnosti daří, žije ve světle církve, a církev jako sůl brání společenskému rozkladu. Když se tedy společnost okolo nás rozkládá a je plná temnoty, v první řadě to znamená ohavnou nevěrnost církve v jejích povinnostech – v povinnostech náležitě uctívat Boha, kázat dobrou zprávu o vzkříšeném Kristu, vyučovat Boží standardy lásky a práva a spravedlnosti, vysluhovat svátosti, poskytovat praktické milosrdenství potřebným, prosazovat ve svých sborech církevní kázeň, věrně vychovávat děti, atd.
Do společnosti nepřijde Boží milost pokání, dokud se nenapraví církev. A církev se rozhodně nenapraví uchylováním se k metodám satanských zvrácenců a vrahů, jako to děláš ty. „Boží moc k záchraně“ je evangelium (Ř 1:16) – ne demonstrace, ne petice, ne politické proklamace – a už vůbec ne násilí. „K zákonu a ke svědectví! Nebudou-li mluvit podle tohoto slova, není v nich světlo“ (Iz 8:20). „Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo!““ (Iz 5:20).

A, mimochodem, jestli se chceš bavit o důsledcích, k čemu pomohlo to zvrácené, bezzákonné vražednictví tvých idolů _______ a _______ a jim podobných bestií? K tomu, že křesťané, kteří přicházejí za matkami a potratáři s dobrou zprávou evangelia a nabídkou praktické pomoci, jsou odsuzováni jako podezřelí extremisté. Špína jako ________ a _______ jsou překážkami uzdravení skrze evangelium. Nejsou řešením. Jsou tou nejohavnější součástí problému. Potratáři alespoň nezabíjejí nenarozené ve jménu křesťanství – zvrácenci, ke kterým ty vzhlížíš, ano, a špiní tak jméno Spasitele světa.

Honzo, píšeš, že „Náš morální kompas je tak tragicky vychýlený, že se nám zdají radikální činy ______ šokující a nepochopitelné. Přitom jen odkrývají naše ignoranství a naši mravní otupělost … činy hrdinů, jako byli ____________ nebo __________ , ukazují smutný fakt naší zbabělosti tváří v tvář surovému zlu.“
Honzo, ten, kdo má tragicky vychýlený morální kompas, jsi především ty.
Bůh nám jasně říká, komu svěřil do rukou autoritu brát život – jmenovitě k tomu vyhrazeným státním činitelům: „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest“ (Ř 13:1-7).
Proto je (s výjimkou spravedlivých válek a podobně, kdy Bůh a stát dočasně delegují autoritu život vzít) hřích a před Bohem ohavný zločin, když život bere někdo, koho k tomu Bůh neustanovil a neurčil, a za okolností, které Bůh nepřikázal.
A proto to, čeho se dopustili ______ a _________, byly zločiny, které podle Božího zákona právem zasluhovaly trest smrti. A je smutným faktem tvého ignorantství a morální zvrácenosti říkat a myslet si to, co ty.

A, zdaleka ne mimochodem, za veřejné šíření slov, která píšeš, u nás můžeš jít do vězení až na deset let: https://www.kurzy.cz/zakony/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-312e/ A v poslušnosti vůči Římanům 13 musím říct, že jestli nebudeš činit pokání a pokusíš nějaká podobná slova zveřejnit nebo je i jen náznakem uvést do praxe, doufám, že nám Bůh dá tu milost být mezi prvními, kdo tě nahlásí Policii ČR – pro tvé vlastní dobro, pro ochranu našich bližních, které máme milovat, a proto, abys dál nešpinil Kristovo jméno.

Honzo, znovu tě vyzývám, čiň pokání. Ty sám stojíš pod odsouzením listu Římanům: „Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají. Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž [ – podporuješ Bohem neschválené a nepřikázané násilí]. Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci. Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?“ (Ř 1:32-2:3). Možná jsi prostě zoufalý a nevíš, kudy dál. Čiň pokání. Odvrať se od tohoto šílenství. Podřiď se v poslušnosti Pánu Ježíši Kristu, ukřižovanému a vzkříšenému Pánu světa. Ještě není pozdě.

Podpořte nás