…ano, i já si dokážu představit míň kontroverzní nadpis.

Faktem ale je, že Bůh si nárokuje autoritu i nad těmi nejmenšími detaily našich životů – nad každou jednou vypitou sklenicí vody (1. Kor 10:31). Slovy Abrahama Kuypera, „V celém vesmíru neexistuje jediný čtvereční centimetr, nad kterým by Kristus, svrchovaný nade vším, nevyhlašoval: ‚Je Můj!‘“ …a to platí i o našem správcovství času.

To, jestli přicházíme na schůzky včas nebo ne, jestli odevzdáváme zakázky tehdy, když máme, jestli odcházíme z práce o pět minut dřív – nebo jestli ob den dobíháme autobus – nejsou morálně neutrální otázky.

Písmo hovoří jasně:
„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání“ (Ga 5:22-23). …a to poslední slovo, sebeovládání, sebekázeň, disciplína, opravdu něco znamená.
Jestli se nedokážeme ovládnout a uspořádat natolik, abychom se dopravili na autobus nebo na schůzku včas, hřešíme. Jestli dorážíme na schůzky pozdě, ukazujeme tím, že si nevážíme času našich bližních – bráníme jim být dobrými správci času, toho nejvzácnějšího zdroje, jaký jim Bůh svěřil – toho jediného zdroje, který nikdy nebudou moci získat zpět nebo rozmnožit.

I právě proto, že čas je tak vzácným a nenahraditelným zdrojem, Písmo jasně hovoří o tom, že moudrost je neoddělitelně spojená se náležitým správcovstvím času:

„Počítat naše dny, o tom nás pouč, a uvedeme do srdce moudrost“ (Ž 90:12).
„Nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas“ (Ef 5:15-16).
„Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas“ (Ko 4:5).

A, jak je zjevné, Písmo v těchto pasážích nehovoří o moudrosti jako o něčem, co je pro křesťany volitelné, jako o něčem, co mohou mít, ale nemusí. Jak řekl jeden zbožný starší muž: „To, že o něčem prohlásíme, že to je ‚věc křesťanské moudrosti‘, pořád neznamená, že pak můžeme jít a chovat se jako idioti.“

Základem náležitého správcovství je, podle slov Šalomouna jakožto nejmoudřejšího muže a podle slov Moudrosti vtělené v Pánu Ježíši Kristu, náležité plánování:

„Plány jsou pilnému jenom ku prospěchu, ale každý, kdo je ukvapený, dojde jenom nouze“ (Př 21:5).
„Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, a říkali by: ‚Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit‘“ (L 14:28-30).
A všimněme si, že Pán Ježíš říká, že jestliže někdo neplánuje tak, jak je třeba, je hoden výsměchu: „Všichni, kteří to vidí, by se začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit.“

Samozřejmě, náležité plánování zahrnuje i poslušné vyznávání Boží svrchovanosti, ale to nic nemění na tom, že se stále jedná o plánování: „Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ – nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí. Místo toho byste měli říkat: ‚Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono‘“ (Jk 4:13-15).

Zas a znovu platí, že když dojde na využívání času, není to věc „tempa společnosti“, není to „věc mých osobních priorit“, není to o tom, že „sem dycky byla taková a jiná už asi nebudu“ – čas je zdroj, který nám Bůh dává a který máme povinnost moudře správcovat; „A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným“ (1. Kor 4:2).

A tak v otázce využívání času stojíme nejen před povinností sebeovládání, před obecným principem správcovství a před povinností být biblicky moudří; stojíme tváří v tvář i velmi otevřeným imperativům.

„Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete; nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé“ (Ef 5:15-16).
„Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas“ (Ko 4:5).

Všimněme si alespoň několika věcí:
1) „Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete“ – náš život (zdaleka nejen) v oblasti správcovství času je něco, na co máme „pečlivě dbát“; nemáme právo mít věci na háku; máme povinnost být pečliví a striktní v tom, čemu, kdy a jak věnujeme čas; máme panovat nad svým časem, ne se ho zdálky snažit doběhnout.
2) „Nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas“ – zas a znovu, moudrost není něčím volitelným. To znamená, že tak, jako bychom plánovali své využití peněz a dalších hmatatelných zdrojů, které nám Bůh svěřil, máme moudře plánovat využití času. Máme „pečlivě dbát“ na to, abychom byli věrní my a abychom i pomáhali druhým k tomu, aby mohli svůj čas využívat co nejlépe. Čas je něco, co máme vykupovat; něco, co máme využívat do plnosti; něco, z čeho máme svému Pánu přinést co největší výnos.
3) „Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně“ – naše správcovství času má být ukázkou a vzorem pohanům. Když se na nás pohani podívají, měli by si říkat „Wow, to je ohromné, jak ten Přemek dokáže využívat čas. To je ohromné, jak je produktivní; jak si dokáže věci naplánovat a pak se jich držet. Za těch pět let, co ho znám, jedinkrát nepřišel pozdě, vždycky všechno odevzdává v termínu… Fakt se od něj mám spoustu, co učit.“

…a být někým, kdo ob den dobíhá autobus, je pravý opak. Písmo nám přikazuje pečlivě dbát na to, aby naše správcování a využívání času bylo vzorem a příkladem pohanům.
Nežít tak je neposlušnost, nevěrnost a hřích.

Takže, za jak dlouho vám to jede?

Podpořte nás