Apoštol Pavel v 1. listu Korintským říká, že „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem“ (1. Kor 15:3-4). Nemůžeme si ale představovat, že tím myslí proroctví tu a tam – celé Písmo zásadním a hlubokým způsobem hovoří kristocentrickým jazykem. Ale dělá to vlastním způsobem, vlastními vyjádřeními a motivy – a my se tomuto jazyku musíme naučit rozumět, jestli chceme opravdu pochopit provázanost biblických knih a autorů a božský charakter Písem.

Ideálním praktickým příkladem je v tomto případě kniha proroka Jonáše, a to mimo jiné i proto, že nám alespoň část její kristocentričnosti odkrývá sám Pán Ježíš Kristus:

„Tehdy Mu někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli: ‚Učiteli, chceme od Tebe uvidět znamení.‘ On jim však odpověděl: ‚Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání – a hle, zde je někdo větší než Jonáš“ (Mt 12:38-41).

Jen několik bodů ze slov našeho Pána:
– Pán Ježíš Kristus je větší Jonáš.
– Smrt, tři dny v hrobě a vzkříšení našeho Pána jsou naplněním předobrazu Jonášových dnů v rybě…
…ale možná bude lepší, když si připomeneme ještě jednu novozákonní jonášovskou pasáž a výběr z výroků v Jonášově knize. Ono to do sebe pak zapadne lépe.

„Pak vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali. A hle, na moři se strhla veliká bouře, takže vlny zakrývaly loď; on však spal. I přišli jeho učedníci, vzbudili ho a řekli: ‚Pane, zachraň nás, hyneme!‘ Řekl jim: ‚Proč jste ustrašení, vy malověrní?‘ Pak vstal, pohrozil větrům i moři; a nastal úplný klid. Lidé užasli a říkali: ‚Kdo to asi je, že ho i větry a moře poslouchají?‘“ (Mt 8:23-27).

„Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a hrozilo, že se loď rozlomí. Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal. Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? … Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo. Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne … Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře přestalo zuřit. A ti muži se Hospodina převelice báli … Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci. … Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. … Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán od tvého zraku. … Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale Ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože. … Záchrana je v Hospodinu. Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš“ (Jon 1:4-6, 11-12, 15; 2:1-3, 5, 7, 10-11).

Když vidíme loď, bouři, spícího Božího Posla a panikařící námořníky, kteří ho budí, měl by se nám okamžitě vybavit Jonáš. A co z toho vyplývá? Mimo jiné to, že…

1) Pán Ježíš, na rozdíl od Jonáše, dokáže bouři utišit. Je větší prorok Jonáš; je nejen mužem, kterého Bůh poslal, je mužem, který od Boha přišel.

2) V Jonášově příběhu utišuje moře Hospodin – v Matoušově záznamu utišuje bouři Hospodin v těle; tam, kde v Jonášovi přichází úžas a bázeň před Bohem („muži se Hospodina převelice báli“), v Matoušovi vidíme užaslou otázku, kým je Pán Ježíš, že Ho poslouchá i moře. A odpovědí je, samozřejmě Žalm 89:9-10: „Hospodine, Bože zástupů …Ty panuješ nad majestátným mořem; když se pozvedají jeho vlny, Ty je utišuješ“ (Ž 89:9-10). Pán Ježíš je tedy nejen Hospodinovým velkým Prorokem – je zároveň Hospodinem samotným.

3) Když Jonáš hovoří o svém času v rybě, říká, že byl „v lůně podsvětí“ a „země za ním zavřela své závory“. Pán Ježíš říká, že Jeho čas v hrobě je časem „v srdci země“ – což je stejný jazyk. Jonáš tedy velmi pravděpodobně v rybě zemřel, skutečně sestoupil do podsvětí a byl po třech dnech vzkříšen. Jonáš však byl vzkříšen, aby později znovu zemřel – větší Jonáš byl po třech dnech vzkříšen, aby už nikdy nezemřel.

4) Když je Jonáš vydán Božímu hněvu a soudu a smrti, znamená to vezdejší záchranu posádky jeho lodi – když je Božímu hněvu a soudu a smrti vydán větší Jonáš, znamená to věčnou záchranu posádky Jeho lodi, kterou je větší Noemova archa, neboli Církev (sr. 1. Pt 3:21).

5) Jonáš volal ze svého soužení ve strachu, že byl vyhnán od Božího zraku – Pán Ježíš ve svém soužení volá „Bože Můj, Bože Můj, proč jsi Mne opustil“ – a oba Jonášové byli nakonec vyslyšeni a z Boží moci je smrt nemohla udržet.

6) Jméno „Jonáš“ znamená „holubice“. Když tedy čteme Jonášův příběh potopy, po níž holubice přistává „na souši“ (Jon 2:11), slyšíme noemovské ozvěny (Gen 8:8-12). Písmo nám říká, že noemovská potopa nebyla ničím jiným než stvořením nového světa (2. Pt 3:5-6). Tak, jako se souš vynořila třetí den (Gen 1:10, 13), Jonáš se vynořuje na souši třetího dne (Jon 2:1, 11). Takže, tak jako noemovská potopa byla znovustvořením světa, Jonášova „potopa“ v rybě je předobrazem dalšího znovustvoření světa – a ve smrti a vzkříšení většího Jonáše přichází naplnění tohoto předobrazu, přichází v něm nové stvoření ve vzkříšeném Kristu (2. Kor 5:17).

7) Vzkříšený Jonáš či Jonáš dovolávající se vzkříšení v podsvětí volá, že „záchrana je v Hospodinu“ či „záchrana je Hospodinova“ – a větší Jonáš se přichází pod jménem Ježíš, neboli „Hospodin je záchrana“ či „Hospodin zachraňuje“, a naplňuje tuto záchranu skrze své vzkříšení.

8) Jonáš po svém „lodním dobrodružství“ jde do Ninive, k nepřátelům Božího lidu, a navzdory jeho vlastním tužbám a chutím je jeho poselství přijato (Jon 3-4) – a dokonce i zvířata činí pokání (Jon 3:7-8). Oproti tomu Pán Ježíš je po svém „lodním dobrodružství“ odmítnut – a dokonce i zvířata jsou posedlá démony a utíkají od Něj (Mt 8:31-34), a tak je zjevné, že obyvatelé Zaslíbené země jsou už horší než Ninivané: „Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání – a hle, zde je někdo větší než Jonáš…“

9) Zatímco Jonáš po svém vzkříšení přijat pohany, Pán Ježíš je po svém vzkříšení odmítán i Židy (Mt 28:15) – a tak se znovu ukazuje ničemnost Izraele Pánovy doby a to, že si plně zasluhuje trest, který na něj přišel v roce 70 s dobytím Jeruzaléma a zbořením Chrámu. Jonáš hlásal pohanům, že „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno“ (Jon 3:4), a byl přijat; Pán Ježíš hlásal Židům o zkáze Chrámu (Mt 24), byl odmítnut, a tak byl za čtyřicet let Jeruzalém, větší a horší Ninive, vyvrácen…

10) Zatímco Jonáš sedí na východ od Ninive a zuří, že Ninive nebude zničeno (Jon 4:1, 3, 5), větší Jonáš sedí na Olivové hoře na východ od horšího Ninive a pláče, že toto Ninive zničeno bude (L 19:35-44).

…znovu, tyto body jsou opravdu jen namátkové. Ale věřím, že postačí jako praktický příklad toho, že…

…spousta těch tak známých nedělkových příběhů vlastně asi dost určitě mluví tak jako hodně o něčem jiném, než jsme mysleli a tolikrát slyšeli.
…se potřebujeme učit hovořit a uvažovat obrazným a symbolickým jazykem Bible.
…ve chvíli, kdy se naučíme rozpoznávat biblický symbolismus, začneme skutečně objevovat jedinečnost Písem a jejich ohromující, symfonický soulad.
…Písmo je plné Krista; mnohem plnější, než si dokážeme představit.

Kéž nám Bůh dá pokoru uznat, že pořád ještě rozumíme svým Biblím jen velmi málo.
Pokoru, která bude ochotná učit se z Písem, jak vykládat Písma.
Pokoru, která se bude učit vidět Krista skutečně všude. Protože ono Je ho tam i tak pořád ještě mnohem víc…
„…neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho. On je přede vším a všechno v Něm spočívá“ (Ko 1:16-17).

Podpořte nás