Pravidelně se stává, že když nějaký křesťan začne kázat proti hříchům a zvrácenostem své kultury, velmi rychle přispěchá nějaký biblický odborník a prohlásí, že „Ježíš hodoval s prostitutkami,“ a že je proto velmi nekristovské „soudit“ a celá hromada dalších podobných teologických skvostů.

Na principu toho, že „Ježíš hodoval s prostitutkami,“ stojí celé organizace a sbory a filozofie služby a evangelizace.
Je potřeba se jako křesťané scházet v alternativních kůl kavárnách, protože „Ježíš hodoval s prostitutkami.“
Je potřeba mít relevantní chvály a přimíchat do toho trochu dnešní hitparády a nechat kazatele občas zahlásit nějaké to vole, protože „Ježíš hodoval s prostitutkami.“
Je potřeba hrát křesťanský metal a vyrážet po hospodách, abychom ukázali, že „křesťani jsou taky normální,“ protože „Ježíš hodoval s prostitutkami“…

Na teologii záleží. Kultura je náboženství projevující se navenek. To, čemu věříme, udává, jak žijeme. A jestli tedy chceme žít způsobem, který skutečně ctí Pána Ježíše, jestli chceme následovat Jeho příklad, určitě neuškodí více si prostudovat všechny ty pasáže, kde Pán Ježíš hodoval s prostitutkami.

Nuže, tu je jejich výčet:

Ano, to je všechno.

Písmo nikde ani v nejmenším neříká, že by Pán Ježíš hodoval s prostitutkami. Jen jsme to už tolikrát slyšeli, že nás ani nenapadne, že jsme v Písmu nikdy nic takového nečetli. Právě taková je síla lidských tradic a lidského omílání. Dokáží nás přesvědčit, že jsme viděli a četli něco, co TAM NIKDY NEBYLO.

Jestli jste jako já, váš mozek se momentálně bouří. „To není možné, rozhodně jsem to tam četl!“
Jediná evangelijní pasáž, která (kromě podobenství o marnotratném synovi v Lukáši 15:11-32) konkrétně zmiňuje nevěstky či prostitutky, je tato:

„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici.‘ On odpověděl: ‚Nechci.‘ Ale potom toho litoval a šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: ‚Ano, pane‘, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“
(Mt 21:28-32)

Jinými slovy, jediný historický záznam, který zmiňuje prostitutky, jasně hovoří o prostitutkách, které uvěřily kázání Jana Křtitele a činily pokání ze svého prostituování a žijí v poslušnosti vůči Bohem definované „cestě spravedlnosti“.

Protože ale nebude na škodu udělat si ve svých hlavách trochu pletí a vyrvat pár falešných představ o Pánu Ježíši i s kořeny, pojďme se stručně zaměřit na další pasáže, které můžeme mít spojené s tím, že „Ježíš hodoval s prostitutkami.“

Matouš 9:8-13
Když [uzdravení chromého] uviděly zástupy, zmocnil se jich strach a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc. A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Následuj Mne!“ Matouš vstal a následoval Ho. A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s Ním a s Jeho učedníky. Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: „Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?“ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání.“

Kontext? Pán Ježíš koná zázrak, zástupy se chvějí ve strachu před Bohem a Pán Ježíš v tomto okamžiku posvátné hrůzy volá Matouše, ať se odvrátí od svého života hříchu a následuje Ho. Matouš činí pokání. A, jak se zdá, jeho kumpánům to buď hlava nebere, nebo Matouš přímo chce, aby i „zbytek party“ slyšel Pána Ježíše – tak nebo tak, Matoušova banda přichází a sedá s Pánem Ježíšem ke stolu. A Pán? Jasně je prohlašuje za „nemocné“ a „hříšníky“, které „přišel povolat k pokání“. Jinými slovy: „Tady si sedni a jez. Já ti zatím vysvětlím, že tvůj život je hořící hromada odpadků, hřešíš proti svatému Bohu a máš povinnost činit pokání a žít v poslušnosti vůči Ježíši jako Pánu.“ Samozřejmě, prostitutky nikde. A Pán Ježíš sám shrnuje daný čas strávený u stolu jako „povolání hříšníků k pokání“.

Marek 2:12-17
[Ochrnutý] vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k Němu přicházel a On je vyučoval. Cestou uviděl Léviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj Mne.“ On vstal a následoval Ho. A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a Jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali Ho. Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?“ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“

Marek zaznamenává tu samou situaci jako Matouš. Dává nám však ještě další informace. Říká nám, že „celníci a hříšníci“, kteří jedli s Pánem Ježíšem, tam seděli „neboť Ho následovali“. Matouš to, že se jednalo o učedníky Pána Ježíše, nezmiňuje – a tak je možné, že se Matouš zaměřuje na trochu jinou skupinu stolovníků než Marek, a nebo nám Marek de facto dovysvětluje, že výše zmiňovaná skupina u Matouše nepřichází, aby „byla zevangelizována“, ale proto, že už „zevangelizována“ byla a protože patří mezi Pánovy učedníky. Tak nebo tak, „hříšníci a celníci“, o kterých hovoří Marek, jsou velmi zjevně „nemocní hříšníci“, kteří už poslechli Pánovo povolání k pokání. A, samozřejmě, prostitutky zase nikde.

Lukáš 5:25-32
A [ochrnutý] hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu. Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.“ Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj Mne.“ A on všeho zanechal, vstal a následoval ho. Lévi Mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na Jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“

Asi není třeba se donekonečna opakovat – Matouš a Marek už nám k téhle situaci řekli dost.

Lukáš 7:29-35
„…A všechen lid, který [Jana Křtitele] slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem. Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít. K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni? Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: ‚Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.‘ Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ‚Má démona.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“

Ano, ona stupidní odrhovačka „Ježíš, přítel hříšných, přítel mů-ů-ůj,“ radostně provolává falešné obvinění, které proti Pánu Ježíš přinesli Jeho odpůrci a které Pán Ježíš staví na roveň tvrzení, že Jan Křtitel má démona. Jazyk tohoto obvinění se velmi zjevně odvolává na Deuteronomium 21:18-21 a v důsledku tvrdí, že by Pán Ježíš měl být ukamenován.
„Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“ – A moudrost, podle kontextu, rozhodně znamená, mimo jiné, neříkat, že Jan Křtitel má démona a že Pán Ježíš je „žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků“.
…a, mimochodem, prostitutky pořád nikde.

Lukáš 7:36-50
Jeden z farizeů Ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. A s pláčem se postavila zezadu k Jeho nohám, slzami začala smáčet Jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala Jeho nohy a mazala je vonným olejem. Když to uviděl farizeus, který Ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se Ho dotýká, že je hříšná.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, řekni.“ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát. Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“ Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi Mi nepodal; tato žena však skropila Mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi Mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat Mé nohy. Nepomazal jsi Mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala Mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ A spolustolovníci si začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ Řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

Zas a znovu, ani zmínka o prostitutce. Tato žena je nazvána prostě „hříšná“ či „hříšnice“; v tom není žádným speciálním způsobem oddělena od jiných řadových hříšníků.
Nicméně, je oddělena svým velmi zjevným pokáním – čteme o plakání u Pánových nohou, čteme o tom největším pokoření se kvůli jejím hříchům – a čteme o její víře, která ji zachránila, a o odpuštění jejích hříchů. Nečteme nic o tom, že by byla prostitutka, tak jako nečteme jediné slovo o tom, že by s Pánem hodovala u stolu. Ne – s pláčem přichází, padá Pánovi k nohám, a poté „jde v pokoji“.

Lukáš 19:2-9
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý. Chtěl uvidět Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl Ho pro zástup vidět. Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby Ho uviděl, neboť tudy měl procházet. Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí Ho přijal. Všichni, kdo to uviděli, začali reptat: „Vešel jako host k hříšnému muži!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, protože i tento člověk je syn Abrahamův.“

Mohli bychom začít poznámkou, že o prostitutkách opět ani zmínka, tak jako ani zmínka o hodování.
Mohli bychom pokračovat konstatováním, že se tu opět velmi jasně díváme na velmi zjevně kajícného hříšníka.
Mohli bychom přidat komentář, že ze slov, že „Zacheus se zastavil a řekl Pánu…“ před očima reptajících, jaké bude činit pokání, se zdá, že Zacheovo veřejné vyhlášení pokání a Pánovo následné konstatování Zacheovy spásy proběhlo ještě předtím, než Pán vůbec vešel do Zacheova domu.
A mohli bychom uzavřít, že Pánova slova o „Abrahamovu synovi“ nás odkazují na začátek Lukáše, na kázání Jana Křtitele, kdy „Přišli i celníci, aby byli pokřtěni,“ a on jim hlásal „Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec je Abraham.‘ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů“ (L 3:12, 8). Zacheus je tedy vzorovým příkladem naplnění Janových slov a jeho služby a „vydává ovoce svědčící o pokání“.

Jan 12:1-8
Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a jehož Ježíš probudil z mrtvých. Připravili Mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s Ním stolovali. Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela Mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. Juda Šimonův, Iškariotský, jeden z Jeho učedníků, který Jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl: „Nech ji. Ať jej zachová ke dni Mé přípravy k pohřbu. Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale Mne nemáte vždycky.“

Jediní lidé, kteří jsou v této scéně zmíněni kromě Pána a Jeho učedníků, jsou Marta, Marie a Lazar. Marii nám Jan v 11. kapitole jasně představuje jako věřící ženu, která vyznává Krista jako Pána: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel“ (J 11:32). Totožným způsobem nám ji představuje i Lukáš (L 10:38-42).
Stejnou situaci pro nás, bez toho, že by uváděli jméno ženy, zaznamenávají i Matouš a Marek:
„Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k Němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila Mu ji na hlavu“ (Mt 26:6-7).
„Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na Jeho hlavu“ (Mk 14:3).
Opět, prostitutky nejsou nikde v dohledu. Naopak, celá událost se děje v kruhu Ježíšových blízkých, věrných, zbožných přátel.

A tím, velevážení, končíme.
Ne, Písmo skutečně nikde ani v nejmenším neříká, že by Pán Ježíš hodoval s prostitutkami.
Vlastně neříká vůbec nic, co by se tomu alespoň z dálky blížilo.
Vlastně, když to vezmeme kolem a kolem, záznamy o životě Pána Ježíše hovoří mnohem více o pekle, spravedlnosti, Božím soudu, svatosti, věrném správcovství, penězích, Božím zákoně, dni odpočinku, půstech, uctívání, … než o hodování s vyvrheli a s prostitutkami.

Vím, dost možná to Pánu slávy ubírá na image rebelského rockera, který trávil čas především se spodinou společnosti, s vyvrheli římské říše, s otroky, žebráky a nevzdělanci.
Dost možná to z Něj dělá tak nějak míň proletáře a revolucionářského pravdoláskaře.
Dost možná to znamená, že na vás třikrát svatý Bůh Izraele má dost jiné požadavky, než co jste si představovali.

Ale pravda zůstává pravdou, i jestli z kazatelen znovu a znovu zaznívá jen lež.

Otázkou je: Kolika dalším věcem věříme prostě proto, že jsme je už tolikrát slyšeli, ač Písmo o nich ani v nejmenším nehovoří?

Podpořte nás