…dneska si zkusím ušetřit sáhodlouhé úvody, protože si uvědomuju, že cokoliv napíšu, bude použito proti mně.

Než začneme, chci, abychom si připomněli několik biblických veršů: „Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy. A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak“ (Skutky 17:10-11).
Berojští Židé stáli tváří v tvář apoštolům, a přece pečlivě zkoumali Písma… a Bůh je ani v nejmenším nenapomíná. Naopak, nazývá je kvůli tomu ušlechtilými. Pojďme tedy i my být ušlechtilými a zkoumat Písma. Na Boží pravdě záleží.

Ale pojďme to dělat především proto, že tentýž Bůh nám skrze apoštola Pavla říká: „Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!“ (Galatským 1:8-9).
Evangelium je vážná věc… a prohlašovat za evangelium cokoliv jiného, než co stojí v Písmu jako apoštolské učení, znamená být pod Božím prokletím a stavět před rozjetý nákladní vlak Božího hněvu a věčného zatracení sebe i posluchače… a ani sebevětší duchovní prožitky a zázraky na tom nic nemění, protože ďábel sám dává svým poskokům konat divy „se vší mocí, znameními a lživými zázraky“, které jsou jen dalším dokladem Božího soudu, „aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni“ (2. Tesalonickým 2:9-12). To jsou slova, která by v nás měla vyvolávat bázeň a chvění a nutit nás skutečně zkoumat Písma a upínat se ke Kristově pravdě, která jediná může zachránit.

A o čem že to chci mluvit? O římském katolicismu.
Nemluvím o individuálních římských katolících – ostatně, faktem je, že řada z nich ani netuší, čemu musí podle učení své církve věřit. (Tak jako řada protestantů nemá ani potuchy o historickém protestantismu.)
Je pravda, že dnes čelíme zásadnímu rozpadu toho, co se stále ještě označuje jako „západní kultura“.
Méně a méně lidí věří, že vůbec existuje něco jako objektivní, pro všechny závazná pravda – nebo že je možné či důležité ji poznat.
To, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, se dnes považuje za přežitek. Bohem ustanovená instituce manželství je k smíchu a je den za dnem více a více pošlapávána okovanými botami rozvodů, promiskuity a antikoncepce.
Bůh nás jako kulturu vydává našemu hříchu – a o to víc dnes záleží na Boží pravdě. O to méně si můžeme dovolit dělat „kompromisy“. A jestli jsme následovníci Toho, který je Pravda, proč bychom o ně vůbec měli stát?

Takže, drahý čtenáři, zkus prosím případně vypustit nashromážděnou páru, předsudky nechat ve skříni, odfiltrovat mě a podívat se na to, co říká Boží dokonalé Slovo (pro jistotu jsem volil Český katolický překlad), oproti tomu, co tvrdí oficiální nauka římskokatolické církve, podle Katechismu katolické církve (www.katechismus.cz). Na Boží pravdě záleží.

Připomeňme si, že tento katechismus se inzeruje jako „Oficiální souhrn katolické nauky o víře a mravech. Katechismus vystihuje s přesností obsah a ucelenost katolické víry.“ Tak do toho.

Boží Slovo: „Ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil…“ (Titus 3:15). „Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit“ (Efezským 2:8-9).
KKC: Kristus svým zmrtvýchvstáním pouze „otevřel nebe“ (odstavec 1026), spása je skrze milost a dobré skutky, systém svátostí, odpustků, očistce a modliteb za mrtvé (1032, 1471-1479, 1498).

Boží Slovo: „Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života … byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími … ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka“ (1. Petrův 1:18-19).
KKC: „[Marie]… přijala spásnou Boží vůli celým srdcem a bez jakékoli zábrany hříchu, zasvětila se cele jako služebnice Páně osobě a dílu svého syna a pod ním a s ním – z milosti všemohoucího Boha – sloužila tajemství vykoupení. Svou poslušností se stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidské pokolení“ (494).

Boží Slovo: „Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš“ (1. Timoteovi 2:5).
KKC: „[Marie] neopustila [svůj] spasitelný úkon, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami … Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice“ (969).

Boží Slovo: „[Ježíš Kristus] nemá zapotřebí … stále a stále podávat oběti“ (Židům 7:27). „…jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil“ (Židům 10:10, 14).
KKC: „Ve mši svaté, je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus, který se obětoval jen jedenkrát krvavým způsobem na oltáři kříže …, [je] tato oběť vpravdě smírnou obětí“ (1367).

Boží Slovo: „V nikom jiném [než v Kristu] není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Skutky 4:12). „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce“ (1. Janův 2:23). „Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv“ (Jan 3:36).
KKC: Katolická církev je „nutná ke spáse“ (846). Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy (841).

Boží Slovo: „Ale teď on i s vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní“ (Koloským 1:22).
KKC: „…kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni,… jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti“ (1030).

Boží Slovo: „Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš“ (Římanům 3:24). „Když však z milosti, tedy ne pro skutky. Jinak by milost nebyla už milostí“ (Římanům 11:6).
KKC: „Pod vlivem Ducha svatého si můžeme zasloužit pro sebe i pro druhé všechny milosti potřebné k dosažení věčného života, jakož i potřebná hmotná dobra“ (2027).

…a mohli bychom pokračovat dál a dál. Ve stručnosti, Písmo (vdechnuté Bohem a předané apoštoly) říká, že spása přichází skrze Krista (Skutky 4:12, Jan 14:6), jako dar Boží milosti skrze víru (Efezským 2:8-9), díky Kristově oběti (Římanům 5:9), přičemž Bůh skutečné věřící ujišťuje o jejich nezvratné spáse (Římanům 8:30, 38-39). Kristus nás jednou provždy usmířil a očistil (Římanům 5:1, Židům 10:10, 14), proto sláva za spasení náleží jedině Bohu (Efezským 1:6, 12, 14) a dílo spásy je jednou provždy dokonáno (Jan 19:30).
Oproti tomu římský katolicismus tvrdí, že spása je skrze katolickou církev (846), je odměnou za dobré skutky (1821, 2010, 2027), je skrze víru a zasluhování skutky (1129, 1131), skrze lidské snahy (2010, 2027), a tak si spásou nemůžeme být nikdy jisti (2005). Očištěni jsme utrpením v očistci (1030-1031), sláva za spásu náleží i Marii a svatým, protože se svými skutky podíleli na spáse (1476-1477), a dílo spásy stále pokračuje skrze každodenní oběti (1405). (A to, znovu, podle „oficiálního souhrnu katolické nauky o víře a mravech, který vystihuje s přesností obsah a ucelenost katolické víry“.)

Znovu si připomeňme Boží vlastní slova skrze apoštola Pavla: „Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!“ (Galatským 1:8-9). Co to tedy prakticky znamená, když se podíváme na řádky výše?

Sedět pod římskokatolickým učením znamená být pod Božím prokletím.
Spoléhat se v otázce spásy na římskokatolický systém znamená mířit do věčného zatracení, před kterým „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami,“ skutečně nezachrání.
A zavírat oči opravdu nepomůže, tak jako nepomůže říkat, že „toho přece máme spoustu společného, tak třeba…“
Ne. Apoštol Pavel se neptá, v kolika bodech se apoštolské učení shoduje s učením galatských vlků v ovčím rouše, a otevřeně nad nimi vyhlašuje Boží prokletí.
Na Boží pravdě záleží.

Ježíš Kristus je Kněz, který jednou provždy vykonal oběť za svůj lid – a je Knězem, který jednou provždy očistil všechny, kteří se poslušnou vírou upínají k Jeho jednou provždy dokonanému dílu.
Ježíš Kristus je Prorok, který vyhlašuje Boží neměnné standardy poslušnosti a náležitého uctívání – a je Prorokem, který skrze apoštoly hlásal prokletí nad těmi, kdo se odchýlí od Jeho slov a zákona.
Ježíš Kristus je Král, který vládne nade všemi a nade vším – a je Králem, který nenávidí vzpouru a modlářství a to, když je Mu záslužnictvím a falešnými náboženskými systémy ubíráno z Jeho slávy.

A proto tě chci, čtenáři, vyzvat: Nenech to být. Nedopusť, abys dále žil v neposlušnosti vůči Bohu a odešel do pekla s růžencem v kapse. Nepíšu to z žádného jiného důvodu, než že mi záleží na pravdě a slávě Toho, který je Pravda, a na poslušnosti vůči Němu – a proto mi záleží na tobě.
Dobrá zpráva o Ježíši Kristu je mnohem lepší než to, co tvrdí Řím.

„Jaké je spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou Mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a Já vás přijmu a budu vám Otcem a vy Mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí“ (2. Korintským 6:16-18).

Podpořte nás