Vše, co děláme, vychází z toho, čemu věříme, o čem jsme přesvědčeni. Víra se nemůže neprojevovat ve skutcích.
A právě proto neexistuje nic praktičtějšího než teologie. „Teologie“ není nějakou okrajovou součástí víry – jedná se prostě o označení pro poznání Boha a uvažování o Bohu podle pravdy.
Správná, biblická teologie je pramenem života, je zdrojem, silou, podstatou, chutí a vůní živé víry. Je nejzákladnějším základem spásy a věčného života, jelikož Písmo samo říká, že „toto je život věčný: Aby[chom] poznávali Tebe, jediného pravého Boha, a Toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (J 17:3).
Na teologii záleží.

Písmo nás vede k tomu, abychom Boha uctívali v Duchu a v pravdě (J 4:24). A proto je naprosto klíčové poznávat a vědět, kým je Bůh. Protože jedině ze správného poznání může vycházet skutečná, autentická a spásná láska k Bohu.

Schválně… Představme si situaci, že teď vezmu telefon a zavolám mé manželce. „Ahoj, Marti, miláčku, jaký jsi měla den? … ani nevíš, jak se těším, až se budu ztrácet v tvých nádherně modrých očích a hrát si s tvými havraními vlasy…“
Že to zní fajn? Možná navenek. Můžete si ale být jisti, že následky by byly tragické. Proč? Protože moje žena se ani v nejmenším nejmenuje Marta, má hnědé oči a její vlasy mají do havraní černi hodně daleko.

Správné poznání je kriticky důležité. A když to platí v mezilidských vztazích, o co víc to platí v kontextu vztahování se k Bohu, který je Počátkem, Smyslem a Koncem všeho? – A který nám, znovu, říká, že poznávat Ho v Pravdě je věčný život?
A přece, naše poznání Boha je kolikrát velmi tristní. O tom, kým a jaký Bůh je, by se dala popsat řada knih… a stejně by ani zdaleka nevystihly Jeho velikost, nádheru, svatost a slávu.
Na čem se ale shodnou všichni, kdo alespoň chvíli s vážností studovali Boží Slovo, je fakt, že Boží vdechnuté Slovo je plné pravd, které kolikrát zmíní jen tak mezi řečí, jen pár slovy… ale jejich nedozírná hloubka bere dech.

Jednou z takových pravd je Boží trojjedinost.
Jinými slovy, skutečnost, že existuje jen jediný skutečný Bůh, že tento Bůh existuje ve třech jedinečných osobách jako Otec, Syn a Duch, že tyto osoby jsou stejné podstaty, jsou stejně Božské a věčné. Boží trojjedinost je faktem, který Bible nikde nejmenuje přímo: V Bibli nikde není napsáno „Boží trojjedinost“, tak jako v Bibli nikdy není napsáno „Bible“. Nicméně, to nic nemění na faktu, že Boží trojjedinost je biblickou realitou, ze které inspirovaní autoři nepřestávají čerpat.
…a my je v tom musíme napodobovat.

Čím více uvažujeme o Boží velikosti a nádheře, tím více jsme Jím proměňováni od slávy ke slávě (2. Kor 3:18) – a tím více jsme Jím fascinováni a tím více žijeme život uctívání a chvály.
Pojďme se tedy jen stručně podívat na to, jak Boží Slovo přetéká trojiční realitou, jak při čtení Písma nelze uniknout realitě Boží trojjedinosti. Modlím se, aby vám těchto pár řádků bylo dalšími kroky na cestě k hlubšímu zakořenění v pravdách Písma… a k radosti z Boha, který ve své dokonalosti působí vše podle své svrchované vůle (Ef 1:11), a to ke své slávě (Ř 11:36).

Než se zaměříme na spolupráci osob Trojjediného Boha v Jeho díla, je třeba zdůraznit, že se skutečně jedná o spolupráci osob v Bohu, ne o to, že by se například Otec někdy stával Synem. Znovu, hovoříme o jednom jediném Bohu, od věčnosti existujícím v láskyplném společenství tří rozdílných, a přece stejně božských a věčných osob.
Dokonalé dílo dokonale jednotné Boží Trojice vidíme:

Ve stvoření
Otec – Skutky 17:29; 1. Korintským 8:6.
Syn – Koloským 1:16; Jan 1:3.
Duch – Genesis 1:2; Jób 26:13.

V inkarnaci
Otec – Galatským 4:4; 1. Janův 4:9-10, 14.
Syn – Jan 1:14.
Duch – Lukáš 1:35.

V Kristově službě
Otec – Jan 5:19, 30; Matouš 26:39.
Syn – Jan 5:19, 30; Matouš 26:39.
Duch – Lukáš 4:18; Skutky 10:38.

V Kristově smrti
Otec – John 3:16.
Syn – Jan 10:18; Galatským 2:20.
Duch – Židům 9:14.

V Kristově vzkříšení
Otec – Skutky 2:24.
Syn – Jan 10:18; 2:19.
Duch – Římanům 1:4.

V evangelizaci
Otec – Jan 6:44, 65.
Syn – 1. Korintským 15:3-4.
Duch – Jan 16:8-11.

Ve spasení
Otec – Efezským 1:4-6.
Syn – Efezským 1:7-12.
Duch – Efezským 1:13-14.

V posvěcení
Otec – Efezským 1:4.
Syn – Titovi 2:13-14.
Duch – 1. Korintským 6:11; 2. Korintským 3:18.

V zachování Božích dětí
Otec – Jan 10:29.
Syn – Jan 10:28; Římanům 8:34.
Duch – Efezským 1:13; 4:30.

V přebývání ve svatých
Otec – Efezským 4:6.
Syn – Koloským 1:27.
Duch – 1. Korintským 6:19.

Ve společenství
Otec – 1. Janův 1:3.
Syn – 1. Janův 1:3.
Duch – 2. Korintským 13:13.

V modlitbě
Otec – Jan 16:23-24.
Syn – Jan 16:23-24.
Duch – Římanům 8:26; Efezským 6:18.

V křesťanské službě
Otec – 1. Korintským 12:6.
Syn – 1. Korintským 12:5.
Duch – 1. Korintským 12:4.

Ve vzkříšení mrtvých
Otec – Jan 5:21.
Syn – Jan 5:21.
Duch – Římanům 8:11.

…a mohli bychom pokračovat dál a dál. Trojičních vyjádření je v Písmu nespočet, znovu a znovu vidíme jak jsou Otce, Syna (či Pán) a Duch uváděni jedním dechem (např. Mt 28:19-20, Ř 14:17-18, 15:16, 30, 1. Kor 6:11, 12:4-6, 2. Kor 1:21-22, 13:13, Ef 2:18, 3:14-17, 4:4-6, Ko 1:6-8, 1. Te 1:3-5, 2. Te 2:13; 1. Pt 1:1-2 atd.).

Jak je zjevné, ač výraz „trojjedinost“ ani „Trojice“ v Písmu nenajdeme, Písmo přetéká skutečností, že Bůh křesťanství (a tohoto světa) je jeden Bůh ve třech Osobách.
…což, mimochodem, jednou provždy vyvrací prázdné řečičky na téma „My a Židé/muslimové máme stejného boha.“ Ne, nemáme (1. J 2:23). Písmo dýchá realitou Boží trojjedinosti. – A ten, kdo popírá Trojjediného Boha, popírá Boha Písma.

Jak jsme viděli, trojiční učení není výmyslem kdovíkolikátého století; je skutečností, ve které žili sami bibličtí autoři, je skutečností, na kterou nepřestával odkazovat sám Pán Ježíš Kristus.
Boží trojjedinost je základem křesťanské víry… a je to základ, na kterém skutečně můžeme vybudovat své životy. Je to základ, ze kterého se můžeme a máme radovat a ztrácet se v jeho hloubkách. Základ, který máme znát, bránit, obhajovat a vyučovat. Kéž se náš Trojjediný smiluje a použije těchto pár slov právě k tomu.

Podpořte nás