Jednou z nejlepších praktických ukázek toho, jak je dnešní „hnutí pro život“ součástí problému, a rozhodně ne řešením masakru nenarozených dětí kolem nás, je to, s jakou lehkostí i zarputilí proživotovovci prohlašují, že „Potrat je vražda,“ aby tím samým dechem dodali, že „jsou pro výjimku v případě znásilnění a ohrožení života matky.“

Vražda je vražda je vražda, ať už je vaším otcem kdokoliv a ať už je vaší matce jakkoliv. Není to zas až tak komplikovaný princip. Vražda je vražda je vražda.

Ale, samozřejmě, žijeme ve světě, kdy je pro řadu církví, neboli shromáždění, přijatelné se neshromažďovat, a kde říct, že kluk je kluk je kluk, zatímco holčička je holčička je holčička, hraničí s kacířstvím. A proto určitě nebude na škodu předložit si jeden takový naprosto fiktivní rozhovor právě na téma života matky, který, řekněme, proběhl mezi dvěma vidláky v teplákách s ruským přízvukem. Jakože, ti dva vidláci měli ten přízvuk, ne ty tepláky. Jakože, měli přízvuk i tepláky. OK?

Igor, který to myslí dobře: „Hej, Ivane, můžu se jenom zeptat, co si myslíš o potratech, kdy je v ohrožení život matky? Tohle je pro mě hrozně těžký…“

Ivan, jehož Naděžda je právě těhotná: „Igore, vůbec to není těžký.

Naprosto každé těhotenství je ohrožením života matky. To je realita. Jestli se momentálně něčeho bojím, pak toho, že moje Naďa umře při porodu. Nebo že umřou oba. A to vůbec nemluvím o řadě zdravotních potíží, které těhotenství způsobuje. Není jediné těhotenství, které by neohrožovalo život matky. Celý ten narativ je naprostý nesmysl.

Můžu klidně jít o krok dál: Moje žena při minulém těhotenství málem umřela, bylo to dost možná o minuty. Měli jsme kvůli tomu naše dítě zabít?

Nebo jinak – řekněme, že začne hořet roubenka. Má se matka snažit vzít své dvouleté dítě ven za cenu toho, že tam kvůli tomu bude muset být třeba o minutu déle, a tak ohrozit svůj život víc, než kdyby odešla hned? Nebo ho tam má nechat uhořet? (Samozřejmě, v případě potratu by ho v téhle analogii musela rozsekat na kusy kozáckou šavlí nebo polít kyselinou, aby se zbytečně neohrožovala…)

Tohle ani v nejmenším není těžká otázka. Zdánlivě těžkou otázku z ní do značné míry udělala pro-life propaganda, která z ní uměle dělá ‚těžkou a kontroverzní‘ otázku, aby se tak prolajfeři jevili světu tak nějak ‚přijatelnější‘ a ‚rozumnější‘.

…a, především: Tohle není o tom, co si myslím já. Není to ani o tom, jak do očí bijící zvráceností by pro nás tohle uvažování bylo ve všech ostatních případech. Je to o tom, co učí Písmo. Podle biblického zákona je život nenarozeného dítěte něčím, co se má střežit ještě mnohem striktněji než život narozených lidí:

‚Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám‘ (Ex 21:22-25).
Jinými slovy, princip lex talionis, zákon ustanovující, že trest musí odpovídat zločinu, je vysvětlen v případě nezamýšleného způsobení újmy nenarozenému dítěti. Jen stěží existuje důraznější způsob, jak říct, že trest předepsaný daným zákonem je spravedlivý.
Ta samá kapitola nám však jasně říká: ‚Kdokoliv by někoho udeřil, takže by zemřel, jistě bude usmrcen. Jestliže však na něj nečíhal, ale Bůh to dopustil, že padl do jeho ruky, ustanovím ti místo, kam bude moci utéct. Jestliže by však někdo jednal zlostně proti svému bližnímu a úkladně ho zabil, odtrhni ho od Mého oltáře, aby zemřel‘ (Ex 21:12-14; sr. Lev 24:17).
To tedy znamená, že biblický zákon velmi jasně rozlišuje mezi nechtěným zabitím a cílenou vraždou – zabití se netrestá nijak, je ‚Božím dopuštěním‘, vražda se trestá smrtí.
Tento zákon má však jednu výjimku – a tou je nechtěné zabití nenarozeného dítěte. Máme tu rvačku dvou mužů, ke které se připletla těhotná žena, do níž muži poté například vrazili. Jestli žena potratí, podle Božího zákona je má čekat smrt. Jestli žena porodí zdravé dítě, muži jí zaplatí určenou částku peněz.
To znamená, že nenarozený život je Božím zákonem chráněn mnohem přísněji než život narozený. V kontextu společnosti jako celku to znamená, že nenarozené děti jsou zdaleka nejvzácnější a nejvýše ceněnou skupinou obyvatelstva, kdy je zodpovědností a zájmem všech ostatních, aby se postarali o to, aby těmto maličkým ani náhodou nezpůsobili újmu.

A, samozřejmě, také to ukazuje, že kdybychom chtěli mluvit o ‚ceně života‘ – pak má život nenarozeného dítěte větší cenu než život matky.“

Igor, který to určitě pořád myslí dobře: „Já to chápu. Ale existují situace, kdy je smrt obou skoro stoprocentně jistá. Když se například dítě začne vyvíjet někde jinde. Já neříkám, že by se to mělo udělat… Jenom prostě nevím, co si o tom mám myslet…“

Ivan, jehož Naděžda je pořád těhotná: „Máš si o tom myslet to, co Písmo. [Mrk, mrk.] A Písmo hovoří jasně.

Cílem vždycky musí být zachránit oba, přičemž dítě víc. A když hovoříš o ‚vyvíjení plodu někde jinde‘, hovoříš o mém druhém dítěti. Jen pro pořádek. Mimoděložní těhotenství se, ač se o tom prakticky nemluví, dá operovat, i když, pravda, jako obor je to pořád dost nerozvinuté. Mimo jiné právě kvůli bezpáteřnosti pro-life hnutí. Zabíjením takových dětí to začalo. Kdyby se nikdy nepřestalo tlačit na záchranu obou, o kolik dál bychom mohli být?

Kromě toho, momentálně překládám knihu All the Way Home, kde je, mimo jiné, X svědectví žen, kterým doktoři řekli, že ‚Příští těhotenství nepřežijete,‘ a pak měly X dalších dětí bez sebemenších problémů. To ‚NIKDY‘ není něco, co by doktor mohl vědět. Vševědoucím a Všemohoucím Bohem je Bůh, ne doktor. A jestli bych někomu opravdu nevěřil ohledně svého zdravotního stavu a zdravotního stavu svých maličkých, jsou to ‚doktoři‘, kteří se živí vražděním nenarozených dětí.“

Igor, kterému to asi už pomalu secvakává: „Já vím, že ty doktoři často kecaj a že dokonce občas dělaj skeny dělohy schválně tak, aby to vypadalo, že tam nic není. Mimo jiné se to rozebírá v dokumentu ‚Pořád se tu vraždí děti‘. Mně prostě jenom dělá problém hypotetická situace, kdyby to opravdu bylo jistý, že pro přežití obou není žádná šance…“

Ivan: „Zas a znovu: Lidem, kteří se živí zabíjením dětí, se opravdu nedá věřit, že k nim budou přistupovat náležitě a podle pravdy.

A… pracuj na svém uvažování podle Písma. Bůh má všechno dokonale ve své ruce a působí všechno podle rady své vůle (Ef 1:11). A vždycky s každou situací dává východisko, aby v ní bylo možné nezhřešit (1. Kor 10:13). Proto na hypotetické situace, kdy je ‚nutné‘ zavraždit, můžeš v klidu zapomenout.

A, znovu, ten cíl je jasný: Zachránit oba. Jestli se to nepodaří, nepodařilo se. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ale je rozdíl, když ti někdo umře na dvoukoláku na cestě do nemocnice, a když ho zaživa rozsekáš na kusy sekerou, ‚páč by to stejně určitě nedal‘…“

Igor potahující seno z dýmky po dědovi: „Jo, takhle to zní dost jasně. Fak’ to neni těžká otázka.“

Vražda je vražda je vražda.
Způsobem, jak chránit život matky a dítěte, není zabít dítě – je jím chránit život matky i dítěte.
Fak’ to neni těžký.

Podpořte nás