Včera mi nasněžilo do vousů, skříně doma se plní perníčky, a to znamená, že se rychle blíží Advent. A to znamená, že se ještě rychleji blíží slavnost Krista Krále.

Okolo pořád ještě hystí koronavirová hysterie, její „řešení“ ze strany našich kádrů nám všem znesnadňuje – a mnohým ničí – životy… a o to víc potřebujeme vzhlížet k Božímu trůnu a posrovnávat si perspektivu.

Určitě bude jen nápomocné připomenout si v tomto kontextu Boží nejoblíbenější starozákonní pasáž.
Je jí začátek mesiášského Žalmu 110(:1): „Usedni po Mé pravici, dokud nepoložím Tvé nepřátele za podnož Tvých nohou.“
Nový zákon tento verš cituje či na něj odkazuje třiadvacetkrát; je citován v 11 z 27 novozákonních knih; cituje ho 7 z 9 novozákonních autorů. Nemluvě o tom, že prakticky každé označení Ježíše jako „Pána“ může odkazovat na tento žalm.
Druhou nejcitovanější starozákonní pasáží je „Miluj bližního svého jako sebe samého“ – ta se v Novém zákoně objevuje sedmkrát, neboli třikrát méně. Někdo by proto mohl říct, že Nový zákon zdůrazňuje Kristovo kralování podmaňování Jeho nepřátel třikrát více než „Miluj bližního svého jako sebe samého.“
…jestli chcete, naučte se to jako básničku a odříkávejte si to každý den před spaním. Rozhodně je to něco, co si dnes potřebujeme připomínat.

Vláda Pána Ježíše jako Božího Krále je tak ústřední pravdou biblického sdělení, či evangelia, že evangelium je opakovaně nazýváno evangeliem Království (Mt 4:23; 9:35; 24:14; Mk 1:14-15; L 16:16-17).
Spojení „evangelium Království“, neboli „dobrá zpráva o Království“, natolik vystihuje Kristovo učení, že bývá používáno jako synonymum ke Kristovu učení či jako jeho shrnutí (Mt 4:23; 9:35; Mk 1:14-15).
Evangelium království, dobrá zpráva o Ježíšově vládě, je dokonce označení či vystižením toho, co má Církev hlásat všem národům (Mt 24:14).

Poselstvím církve tedy není: „Spaste svoje duše.“ Nebo „Jak jít do nebe…“ Nebo „Měj osobní vztah s Pánem Ježíšem…“
Poselstvím církve je Boží osvobozující, právo prosazující, stvoření vykupující vláda nad světem.
…nebo alespoň by jím být měla.

Právě takové poselství, právě takové evangelium předkládá, mimo jiné, i prorok Izajáš, který není jen náhodou nazýván pátým evangelistou. Ostatně, byl to on, kdo spatřil předinkarnovaného Syna, jak sedí ve slávě po Otcově pravici (J 12:38-41; srov. Iz 6).
Co nám tedy ke slavnosti Krista Krále říká on?

(Znovu si vypůjčím pár slov, která zazněla v Reformované církvi Krista Krále: https://kristuskral.cz/o-evangeliu-v-novem-zakone/.)

Asi nejznámější proroctví o příchodu Páně najdeme v Izajáši 9, my ale začneme o něco dříve, už v závěru 8. kapitoly „Země nezůstane pochmurná, jako teď, když na ni dolehla tíseň. … Nakonec jí dodá vážnost – cestě u moře, Zajordání a Galileji národů. Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Na ty, kdo bydlí v zemi nejhlubší tmy, na ně zazáří světlo. Neboť Chlapec se nám narodil, Syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Nebude konce vzrůstu Jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad Jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní“ (Iz 8:23-9:6).
Naděje Božího lidu měla přijít do Galileje. Právě tam mělo přijít zjevení a světlo. Právě tam se měl narodit chlapec – chlapec, člověk, který měl zároveň být mocný Bůh a věčný Otec, či Otec věčnosti. A tento věčný Otec a mocný Bůh měl být davidovským králem a z moci a horlivosti Hospodina nebeských armád měl ovládnout celý svět a prosadit v něm právo a spravedlnost až navěky. My dnes rozumíme – ale Izajášovi posluchači museli mít celou řadu otázek. Davidovský král, král z Judska, ze samého jihu země, přinese slávu pohanské Galileji, na jejím samotném severu? Davidovský král, který je chlapec… a Bůh zároveň? Davidovský král, který se narodí jako chlapec… a je světlo?

Jen o dvě kapitoly dál, v Izajáši 11, čteme: „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Spravedlnost bude pásem Jeho boků a věrnost pásem jeho beder. Pak vlk bude pobývat s beránkem a leopard uléhat s kůzletem. Tele, mladý lev a krmný dobytek budou spolu a malý chlapec je povede. Kráva i medvědice se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev bude požírat píci jako skot. Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije. Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé Mé svaté hoře, protože země bude naplněna poznáním Hospodina, tak jako vody pokrývají moře. I stane se v onen den, že na kořen Jišajův, který bude stát jako korouhev národů, se budou dotazovat pohané. Jeho místo odpočinku bude sláva“ (Iz 11:1-10).
Jišaj byl Davidovým otcem, takže opět čteme o davidovském vládci. O Vládci, který je mocně pomazán Duchem, o vládci, který vládne spravedlivě a podle práva. O vládci, který vymýtí zlo – neudělá to však mečem, ale svými slovy a Duchem. Následkem bude vykoupení a usmíření celého stvoření a jeho proměna k nepoznání. A celý svět bude znát Hospodina, protože ho pokryje poznání Boha, a tedy i láska k Bohu tak, jako vody pokrývají moře – a tento davidovský vládce bude korouhví, bude tím, u koho se shromáždí všechny národy.

Nádherné obrazy vykoupení v Izajáši však pokračují. V Izajáši 25 čteme: „Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z vyzrálých vín; z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných vyzrálých vín. A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy. Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na Něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně“ (Iz 25:1-9).
Hospodin sám přichází ke svému lidu a utírá mu slzy z tváří. Hostí všechny národy země, pořádá hody s masem a vínem pro celý svět, protože jednou provždy porazil smrt a vyhnal ji ze světa, takže už není nikdy a nikde k nalezení.

V Izajáši 35 čteme: „Pustina i bezvodá zem budou jásat, Araba zaplesá a rozkvete jako narcis. Krásně rozkvete a zaplesá s jásáním a radostným křikem, bude jí dána sláva Libanonu, nádhera Karmelu a Šáronu; ty uzří Hospodinovu slávu, nádheru našeho Boha. Posilujte malátné ruce, upevňujte klopýtající kolena. Řekněte těm, kdo mají ustrašené srdce: Buďte silní, nebojte se; hle, váš Bůh! Přijde s pomstou, s Boží odplatou. On sám přijde a zachrání vás. Tehdy prohlédnou oči slepých a uši hluchých se otevřou. Tehdy chromý bude skákat jako jelen a jazyk němého bude výskat, neboť v pustině vytrysknou vody a potoky v Arabě. Horký písek se změní v jezero a žíznivá země ve vodní zřídla; z příbytku šakalů bude místo odpočinku dobytka, z trávy bude třtina a papyrus. A bude tam silnice, cesta, která se bude nazývat cestou svatou: Neprojde po ní nečistý, bude jen pro toho, kdo jde svatou cestou. Ani hlupáci nezabloudí. Nebude tam lev a dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam nebude nacházet, ale půjdou po ní vykoupení. Hospodinovi vykoupení se navrátí, přijdou s výskáním na Sijón a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou“ (Iz 35:1-10).
Hospodin sám přijde, pomstí se ničemům, zachrání svůj lid, očistí ho a dá mu s radostí jít cestou svatosti a věčného blaha. Všimněte si však, že, tak jako dříve, i tady je záchrana Božího lidu něčím, co s sebou nenese nic menšího než proměnu, obnovu a uzdravení celého stvoření. Předtím tuto záchranu však přinesl člověk, davidovský vládce z Jišajova rodu… teď ji přináší Hospodin sám.

A tak jen o pět kapitol později čteme: „Hlas volá v pustině: Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; pahorkatina se stane rovinou a útesy plání. A zjeví se Hospodinova sláva a uvidí to spolu veškeré tělo; protože Hospodinova ústa promluvila. Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh! Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí a Jeho paže pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před ním. Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu“ (Iz 40:3-5, 9-11).
Samozřejmě, právě tohle je pasáž, kterou Jan Křtitel vztahuje na sebe a na Pána Ježíše… ale to předbíháme. Opět, Hospodin sám přichází ke svému lidu, aby mu byl pastýřem a aby vládl po celé zemi. Právě tak Hospodin zjeví svou slávu a uvidí ji veškeré tělo – uvidí ji všichni lidé, „protože Hospodinova ústa promluvila“ – protože z nich vzešlo Boží vtělené Slovo, Pán Ježíš, který o sobě hlásal, že přichází jako pastýř Božího lidu.

O dvě kapitoly později čteme: „Hle, Můj otrok, kterého budu pevně držet, Můj Vyvolený, jehož si Má duše oblíbila.“ Ano, správně tady slyšíte: „Toto je Můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.“ Ale čtěme dál: „Vložil jsem na něj svého Ducha,“ ano, správně tu vidíte Ducha sestupujícího z nebes při Ježíšově křtu, „a přinese právo národům. Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet Jeho hlas. Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, bude vynášet pravdivý soud. Nezemdlí ani se nenalomí, dokud neustanoví v zemi právo. I ostrovy budou očekávat na Jeho zákon“ (Iz 42:1-5).
Jinými slovy, Boží slova při křtu Pána Ježíše oznamují, že Pán Ježíš přišel prosadit právo ve všech národech světa – a že to neudělá jako revolucionář, ale skrze tichost, milosrdenství a pokoru a Boží zákon, nebo, mohli bychom říct, skrze Slovo a Ducha. Zároveň v této pasáži Izajáše čteme: „Budu Tě opatrovat a dám Tě za smlouvu lidu a za světlo národů, abys otevřel oči slepé a vyvedl z vězení vězně – z žaláře ty, kdo pobývají v temnotě. Já jsem Hospodin, to je Mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám.“ Mesiáš měl nějakým způsobem ne přinést Boží smlouvu, ale přímo být touto smlouvou – neměl přinést národům světlo, sám měl být tím světlem a vyvést národy světa z jejich slepoty a z otroctví temnoty. A já doufám, že se vám vybavují náležité novozákonní pasáže: „I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.‘ A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: ‚Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších‘“ (L 4:16-21). „Toto je Nová smlouva v Mé krvi“ (L 22:20). „Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista“ (2. Kor 4:6). A… všimněte si, že ačkoliv Izajáš mluví o Mesiáši nanejvýš slavným jazykem, Hospodin zároveň říká, že nedá svou slávu nikomu jinému – a já opět doufám, že se vám vybavují Synova slova k Otci, aby Ho Otec oslavil (J 17).

Z proroka Izajáše bychom mohli zmínit celou řadu dalších pasáží, které znovu a znovu zmiňují slavné a nádherné motivy, o kterých jsme už hovořili, ale cílem není vyjmenovat všechno, co Písma o Mesiáši říkají, spíše ukázat si šíři Božích zaslíbení a obsahu, který v sobě mesiášství Pána Ježíše nese. Proto nezbude než velmi mnoho pasáží z Izajáše i dalších proroků přeskočit… rozhodně ale nemůžeme vynechat Izajáše 52-53, což je pasáž, která, jak věřím, nepotřebuje další komentář:
„Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. Tak jako mnozí se nad ním zhrozí – tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům – tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli. Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před Ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na Něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po Něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář – všemi opovržený, takže jsme si Ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o Něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale On byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na Něho dolehla kázeň pro náš pokoj a Jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat Jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení Mého lidu. A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v Jeho ústech nebylo lsti. Hospodin si přál zdeptat Ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se Jeho prostřednictvím zdaří. Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním Můj Spravedlivý Otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění On sám ponese. Proto Mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je Přímluvcem za vzpurné“ (Iz 52:13-53:12).

A na závěr proroka Izajáše, proroctví z kapitoly 61, které na sebe Pán Ježíš opět vztahuje v Lukáši 4:
„Duch Panovníka Hospodina je na Mně, protože Mne Hospodin pomazal. Poslal Mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven. Oni vybudují odvěké trosky, dají povstat místům od počátku opuštěným, obnoví zpustlá města, opuštěná z generace na generaci. Cizinci povstanou a budou pást vaše stáda a synové cizozemce budou vašimi oráči a vašimi vinaři. A vás budou nazývat Hospodinovými kněžími, budou vám říkat služebníci našeho Boha. Budete užívat majetek národů a jejich slávou se budete chlubit. Dám [Izraeli] věrně jejich odměnu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu. Jejich potomstvo bude známé mezi národy a jejich potomci uprostřed lidí. Všichni, kdo je uvidí, uznají, že oni jsou potomstvem, které požehnal Hospodin. Velice se budu veselit v Hospodinu, má duše bude jásat v mém Bohu, protože mne oděl rouchem záchrany, zahalil mne pláštěm spravedlnosti. Jsem jako ženich, který má kněžský turban, jako nevěsta, která se zdobí svými předměty. Neboť jako země nechává vzejít svůj výhonek a jako zahrada dává vyrůst své setbě, tak Panovník Hospodin dá vyrůst spravedlnosti a chvále přede všemi národy“ (Iz 61).

…právě takové a ještě mnohem slavnější a nádhernější je poselství a dílo Krista Krále.

Radostnou oslavu vám všem.
Ať je vám pobídkou k hlubší věrnosti, radostnější službě a pevnější páteři.

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Až navěky. Amen.

Podpořte nás