Stačí se projít kolem pár výloh a člověk má jasno. 1) Koronahysterie položila spoustu obchodů a zničila spoustu životů. A 2) Když mluvíme o Adventu, musíme si uvědomit, že se kolem nás spokojeně šíří narativ, který Adventu konkuruje. Ano, řeč je o Santovi, o břichatém, růžolícím patronovi obezity (což je, pokud vím, důvod, proč si ho Coca Cola dává na své žárovkaté náklaďáky).

Když si uvědomíme, kým Santa je, v mnohém je dokonalým ztělesněním ústředního problému, kterému jako Boží lid dnes čelíme.
Takže, kdo vlastně je Santa? Kdo se skrývá pod tou vrstvou tuku, chlupů a pošetilosti?

Ve čtvrtém století byl biskupem v Myře (město v dnešním Turecku) muž jménem Mikuláš. Byl známý svou laskavostí a štědrostí vůči potřebným, ženám a dětem. Zdědil velký majetek – a celý ho rozdal a utratil na zakládání sirotčinců a nemocnic. (Ale, jak jistě někteří dodají, udělal to jen proto, že tou dobou ještě nebyly English Campy a nikdo nevymyslel fotbal a sborové pobyty, jinak by jeho priority vypadaly úplně jinak.) Jeho velkorysost a štědrost byly něčím tak známým, že se o něm povídalo, že po nocích sám obchází potřebné a rozdává jim dary.
Právě v jeho době byl svolán Nikajský koncil (https://antiteze.cz/2020/09/26/co-vam-nerekli-o-konstantinovi-a-nikajskem-koncilu/). A další z legend, která o Mikuláši koluje, říká, že na tomto ekumenickém koncilu udeřil do tváře popírače Kristova božství Areia za jeho rouhání. Podle některých (méně podložených) zdrojů předtím vyjádřil svou životní filozofii slovy: „Jsem tu, abych rozdával dárky dětem a mlátil heretiky. A právě mi došly dárky.“

Stručně řečeno: Byl tu muž, který se stal biskupem. Biskup se poté stal svatým (ve středověkém slova smyslu). A netrvalo dlouho a začaly se šířit příběhy o tom, že pokračuje ve své štědrosti i dlouho poté, co odešel k Pánu. Tyto příběhy měly mnoho příchutí a podob (jak se na Vánoce sluší a patří), ale jejich ústředním důrazem byla štědrost, zvlášť k dětem.

A pak se těmi příběhy prohnalo tornádo zvané „americká kultura“. Severští imigranti v rodící se Americe přispěli svými skřítky, Nizozemci svým označením Sinterklaas. Básník Clement Moor dal Santovi své saně. A karikaturista Thomas Nast mu zařídil grafický brand design, neboli, po našomu, „kouknu a vidim“. Nu, a netrvalo dlouho a Santa zamířil zpět přes oceán do své staré vlasti, aby se dozvěděl, že „Tady o něj nikdo nestojí! Ježíška si vzít nedáme!“

Otázkou nikdy není, jestli konkrétní kultura bude mít příběhy, ale jaké příběhy bude mít. Otázkou nikdy není, jestli si bude podle něčeho strukturovat čas, ale podle čeho si ho bude strukturovat. Otázkou není, jestli si společnost bude někoho připomínat, ale koho si bude připomínat. Významné osoby a události a příběhy, které se o nich vyprávějí a které tvarují generace, nejsou něčím volitelným.
Santa je tragikomickou ukázkou faktu, že tam, kde se příběhy nevypravují věrně, se postupem času změní k nepoznání.
Santova story, kdy zvepřovaná legenda o Kristově věrném služebníku v mnohém nahradila příběh o příchodu jeho Pána, by nám měla důrazně připomenout, že Svatý Mikuláš by kvůli tomu rozbil nejeden ciferník.

Santa je ukázkou toho, k čemu vede degenerující křesťanství odtržené od historie a od Písma. Vyprázdněný maňas v červeném nahradil vyprázdněné děcko v chlívě.
A proto snažit se bojovat proti santovské vyprázdněnosti Ježíškem odtrženým od historie a od Písma nepomůže ničemu.

Právě v tom Santa ztělesňuje náš ústřední problém – naše dnešní odtržení od biblické i pobiblické historie. Naše odtržení od mesiášských zaslíbení Starého zákona, od zaslíbení a realit, které nám vysvětlují, kdo že to vlastně v těch jeslích ležel.

A proto, na závěr, nalijme si na počest Svatého Mikuláše něco vysokoprocentního (ale zase ne tolik, aby nás to pobídlo jít a hledat ariány, které bychom mohli zfackovat) a s vděčností si přečtěme tři slavné mesiášské pasáže z velkých proroků:

„Hlas volá v pustině: Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; pahorkatina se stane rovinou a útesy plání. A zjeví se Hospodinova sláva a uvidí to spolu veškeré tělo; protože Hospodinova ústa promluvila. Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh! Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí a Jeho paže pro něj vládne. Hle, Jeho mzda s Ním a Jeho odměna před ním. Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu“ (Iz 40:3-5, 9-11).

„Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou Můj lid: Vy jste rozptýlili Mé ovce, rozehnali je a nestarali se o ně. Hle, postarám se o vás za vaše zvrácené činy, je Hospodinův výrok. Já sám shromáždím ostatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, přivedu je zpět na jejich pastvinu, budou plodné a rozmnoží se. Ustanovím jim pastýře a budou je pást; nebudou se už bát ani děsit a nebudou pohřešovány, je Hospodinův výrok. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Bude kralovat jako Král, jednat rozumně a vykonávat v zemi právo a spravedlnost. V Jeho dnech bude Juda zachráněn a Izrael bude bydlet v bezpečí. Toto bude Jeho jméno, kterým Ho budou nazývat: Hospodin je naše spravedlnost“ (Jer 23:2-6).

„Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů … Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, v nichž zhřešili, a očistím je, budou Mým lidem a Já budu jejich Bohem. Můj otrok David bude nad nimi Králem a jediný Pastýř bude pro ně všechny. Budou žít podle Mých nařízení, budou zachovávat Má ustanovení a plnit je. Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a Můj otrok David bude navěky jejich Knížetem. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, bude to věčná smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni. Můj příbytek bude nad nimi, Já budu jejich Bohem a oni budou Mým lidem“ (Ez 37:21-28)

Proroci jasně hovoří o tom, že, jediným pastýřem Božího lidu bude Hospodin sám, že On sám přijde mezi svůj lid a bude ho pást… a přece, že k Božímu lidu přijde davidovský Vládce, člověk, a On bude tím Pastýřem, který bude pást Boží lid a bude prosazovat právo a spravedlnost a povede Boží lid v poslušnosti vůči Božímu zákonu… a tento člověk bude právem nazýván „Hospodin je naše spravedlnost“.
…jestli chcete, můžete si z toho udělat soustavu rovnic. Vyjde vám řešení, které vyšlo i Janu Křtiteli, když v Janovi 1:23-30 vztáhl slova o Hospodinu z Izajáše 40 na člověka Ježíše Krista.

Jinými slovy, vyjde vám, že facka Areiovi byla víc než oprávněná.

Tak na Svatého Mikuláše. A především: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!

Podpořte nás