Advent pospíchá kolem nás a Vánoce se nezadržitelně blíží. A řada z nás třeba pořád ještě dokupuje a doshánívá dárky. Ostatně…

Dárky neodmyslitelně patřím k Vánocům. Tak jako rozsvěcení vánočních stromků, voňavý svařák, trhy s praženými mandlemi, návštěvy a zpěv koled a celá řada dalších ilegálních a zločinných aktivit. Přemýšlím, jak se bude tvářit moje dcerka, až jí jednou budu vyprávět, že když se narodila, byli jsme tak pokrokoví, demokratičtí a svobodní, že jsme se nesměli sejít k tomu, abychom to náležitě oslavili, abychom ji pokřtili ve shromáždění lidu jejího Boha, abychom lámali chléb a posílali kalich společenství krve jejího Spasitele…

„Byl hrozný tento stát,
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo…
Jen motýl Smrtihlav
se nad tou zemí vznáší
kde v kruhu tupých hlav
dlí – veličenstvo kat…“

…ale to odbočujeme.
Dárky neodmyslitelně patří k Vánocům. A dárky (jestli je koupíte po netu nebo vystojíte ďůlek v popotahující frontě) zůstávají skoro tím jediným, co nám podle osvícených myslí a jejich PESů má z Vánoc zbýt.

Ale, aby nedošlo k mýlce: Nic proti dárkům.
Jak napsal bratr Páně, apoštol Jakub, „Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení“ (Jk 1:17). Pán Ježíš byl Božím darem, tím největším Darem – a tak je rozhodně v pořádku připomínat si a oslavovat Jeho příchod obdarováváním druhých. Čím víc dárků, tím líp.
A, nezapomínejme, Slovo se stalo tělem – Bůh Syn jako od věčnosti duchovní bytost na sebe vzal tělo, vzal na sebe materiálno, vzal na sebe své vlastní stvoření. Proto určitě není namístné dělat ze sebe přebubřele duchovní a stěžovat si na materialismus Vánoc. Vánoce jsou svátkem inkarnace, jsou svátkem hmoty – a tak je na místě se ujistit, že svým milovaným dáme nějakou tu hmotu. I v tom napodobujeme Boha v Jeho štědrosti. Takže znovu: Čím víc dárků, tím líp.

Apoštol Jan nám však říká, že když se Pán tohoto světa vtělil v Ježíši Nazaretském, stalo se mnohem více než jen „hmota“: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme Jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy … milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista“ (J 1:14, 17). V Pánu Ježíši se stala nejen Hmota – stala se v Něm i Pravda.

Pravda je mnohem více než konkrétní soubor výroků. Pravda je Osoba (J 14:6). A proto je pokrytectvím a oxymoronem slavit Vánoce a vyhýbat se Pravdě.
A přece, právě to je něco, co děláme už dlouho. Rok za rokem, dekádu za dekádou. A výsledky vidíme a zažíváme kolem sebe.

Připomeňme si, že když Karel Kryl psal výše citované řádky, ani se mu nesnilo o tom, že „zakázali zpívat a bylo jim to málo,“ by se mohlo týkat i zpěvu na bohoslužbách nebo zpěvu při oslavách Vánoc.

Pořád se ale najdou zástupy těch, kdo namítnou:
„No, ale tak, to je prostě kvůli vysokému riziku a tak…“
Ti z nás, kdo měli dostatečně pevné nervy – nebo naivní představy – aby si přečetli, co po nás chce veličenstvo PES, vědí, že i v případě, kdy budeme všechno zelené a ono slavné číslíčko bude 0, na bohoslužbách bude stále platit „Bez hromadného zpěvu.“ Protože, ostatně, tak to všichni svobodně, demokraticky a tak chceme.
…zjevně jsme se dostali do místa, kde už nepoznáme záporáka, jestliže při jeho příchodu zrovna nehraje nějaké temné intro. Tam-tam-tam-tamtydam-tamtydaaam, tum-tum-tum-tumtydum-tumtyduuum.

Zase se mi vybavují slova bratra Kryla…
„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce…“
…a komu vládne slovenský STBák s nakradenými miliardami, může smutně pokývat hlavou. To se, pokud vím, ještě smí.

„Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,
brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky…“
…až na to, že ne. Už nám zakázali i to pívo. Samozřejmě, pro naše vlastní dobro.

„Demokracie panuje od Aše po Humenné,
samet i něha v pánu je a zuby vylomené,
Dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí,
zaujímáme postoje, místo abychom stáli.“

…ale, jak zpíval bratr Kryl,
tyhle věci, to, co vidíme den co den okolo sebe přes okraj svých roušek, se děje tam, „kde v kruhu tupých hlav dlí veličenstvo kat“. Základním předpokladem a klíčovým pilířem tyranie je dostatek tupých hlav.

A tak, když budou ty Vánoce, ty svátky Pravdy, která přišla mezi nás, dejme svým bližním pod stromečky pravdu. To může mít řadu podob.

„Hned zítra odneseme televizi do bazaru. Nebo z ní možná radši uděláme odpalovací stanici na novoroční ohňostroj.“
„Naučíme se zpívat žalmy. A další biblické písně. A budou nás slyšet i sousedi. A co jako, že bydlíme na samotě?“
„MAFRA? Ne, radši knihu.“
„Do Velikonoc přečteme Písmo. A začneme denně číst Heidelberský katechismus. A seženeme si Kalvínovi Instituci.“
„Denně alespoň tolik čtení Bible jako novin.“
„Od dalšího pololetí už nenastoupíš. Budeme tě učit doma. Ne, nebude to snadné, ale stojí nám to za to. “
„Podíváme se na Antiteze.cz po nějakých dobrých křesťanských knihách zdarma.“
„Je potřeba si vyjasnit, co za našich okolností znamená následovat příklad Daniele 6.“

…a i tady platí: Čím víc dárků, tím líp.

Veselé Vánoce.

Podpořte nás