A. D. 2020 nebyl snadný rok. Asi pro všechny z nás představoval řadu výzev, ale slova Římanům 8:28 pořád stojí: „Těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému.“
A tak byl rok 2020 rozhodně v mnohém velmi dobrým rokem. Byl totiž rokem apokalypsy.

A to apokalypsy v biblickém slova smyslu. „Apokalypsa“ totiž znamená „odkrytí“ či „odhalení“. Takže, co nám rok 2020 z Boží milosti odhalil? V čem byl k dobrému Božímu lidu? Co nám ukázal?

1) Jak si stojí ta naše demokracie a svoboda.
Tou krásnou věcí na demokracii je, že je přece vyjádřením vůle lidu. To, co lidé chtějí, to se děje. Jen namátkou…
– Zavřené restaurace a služby a zákazy vycházení.
– Stovky zrušených koncertů a festivalů a divadelních představení a besídek a svatebních oslav.
– Stojící vleky a zavřené hotely a penziony.
– Zákaz prodeje pastelek.
…protože už jen samotná představa, že si někde někdo kupuje pastelky nebo jde na manikúru, mne ohrožuje na životě.
Ale teď vážně. Kdybychom jako národ žijící ve svobodném a demokratickém zřízení dospěli k tomu, že chodit po deváté večer ven nás ohrožuje, pak bychom prostě jednoduše ven nechodili, že? Jestli nechat se vytáhnout na vleku na kopec je riziko, které nechceme podstupovat, prostě bychom zůstali doma a ony vleky svým ctěným pozadím nezahřáli. Není to až tak těžké.
…my ale žijeme ve zřízení, kde je zakázáno koupit si pastelky a kde je zakázáno zapnout vlek a kde je zakázáno se u vleku ubytovat a kde je zakázáno sejít se se známými na svátky a kde je zakázáno zpívat a kde je zakázáno zajít na pivo s kamarádem a kde je zakázáno koupit si svařák a kde je zakázáno jít se za tmy projít ven a kde je… ta svoboda, o kterou všichni stojíme a přesně takhle si to jako většina přejeme a další podobné pohádky. Ale vydržte, dejte Stockholmskému syndromu dost času a třeba si to opravdu budeme přát. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
A, jak řekl H. L. Mencken, „Cílem praktické politiky je držet obyvatelstvo ve strachu (aby volalo po někom, kdo by ho odvedl do bezpečí) pomocí hrozeb nekonečné řady skřetů, z nichž všichni jsou jen imaginární.“

2) Jak by se nám líbilo v novodobé komunistické Číně.
…a teď samozřejmě nemluvím o sledování telefonů a kontaktů lidí v rámci „ochrany veřejného zdraví“ nebo tak. To je jen takovou třešničkou na dortu (zdobeném slušivými srpy a kladivy a se zapečenou hlavou politického disidenta uvnitř).
Myslím tím Stranou schválené bohoslužby Stranou schválené církve, kde Strana je tím, kdo určuje, co dovoleno a co je zakázáno.
Je dovoleno sedět ve Stranou předepsaných rozestupech; je zakázáno připustit k uctívání nadpočetné příslušníky Božího kněžského a královského lidu, za které Bůh dal svého Syna.
Je dovoleno držet ústa a krok (pokud jsou ústa zakrytá náležitou formou marxistické burky); je zakázáno ústa otevřít ve zpěvu chval, který Bůh pro své uctívání ustanovil a přikázal.
Je dovoleno hledat útočiště před Stranou označeným nepřítelem (virem na úrovni škaredé chřipky) ve Stranou schválených a posvěcených dezinfekcích; je zakázáno hledat lék vedoucí k věčnému životu v Bohem předepsaných a přikázaných svátostech.
…mám pokračovat?
Je velmi zjevné, že na řadě z té hrstky bohoslužeb, které se letos přece jen konaly, se rozhodně vyučovalo náboženství. Ale nebylo to náboženství Písma.

3) Jak moc jsme ochotni podřídit se Božímu Slovu.
…když nám přikazuje se setkávat ke společným shromážděním, a to obzvláště tehdy, když čelíme obtížím a pronásledování (Žd 10:24-39).
…když vykresluje společné uctívání shromážděné církve jako vystupování do nebeských shromáždění, které se musí dít s tou nejhlubší vážností a bázní, „neboť náš Bůh je oheň stravující“ (Žd 12:22-29).
…když hlásá přijímání svátostí jako klíčovou cestu ke spasení například slovy „nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít Jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí Mé tělo a pije Mou krev, má život věčný a Já ho vzkřísím v poslední den. Neboť Mé tělo je pravý pokrm a Má krev je pravý nápoj. Kdo jí Mé tělo a pije Mou krev, zůstává ve Mně a Já v něm. Jako Mne poslal živý Otec a Já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo Mne jí, bude žít skrze Mne“ (J 6:53-57).
…když říká, že „těm, kteří milují Boha“ (což, jak víme, znamená, že dodržují Jeho přikázání; J 14:15), „všechny věci spolu působí k dobrému“ (Ř 8:28). Těm, kdo žijí v poslušnosti vůči Božím přikázáním, vše působí k dobrému a „ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření je nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 8:38-39). …evidentně s výjimkou mediálně namasírovaného viru. Nebo že by to bylo tím, že nežijeme v poslušnosti vůči Božím přikázáním?

4) Jak moc „bereme svůj kříž“.
…můžeme mít plná ústa „umírání sami sobě“ a „radikální poslušnosti vůči Kristu“ a „Kristus je Pán“, ale jaká je realita? Jeden by třeba čekal, že každotýdenní shromažďování k uctívání Boha bude dostatečně snadné a dostatečně do očí bijící, aby se tu velká jména církve a desítky a stovky sborů postavily a řekly: „NE-E. My se sejdeme, ať se vám to líbí nebo ne. Jestli mermomocí chcete, můžeme dělat evangelizaci ve vězeních zevnitř.“ …věci se ale mají kapku jinak. To ticho, které je po pěšině, se zdá až ohlušující.
„Nonono! Zatím nám nepřikázali hřešit! Až mi přikážou hřešit, vzepřu se!“ Ech, už to dělají. Dávno. Haló, Daniel 6, někdo?
„Až nás budou pronásledovat, budeme pevně stát!“ …zakazují nám shromažďovat se a uctívat způsobem, jakým Bůh přikázal, pod pohrůžkou pokut a soudů. Jak že přesně by se poznalo pronásledování, když zatím je všecičko éňo ňůňo?
Ne, jestli mediální bububu a trochu horší chřipka stačily na to, aby se ve vašich shromážděních srazily paty a panty a Boží příkazy musely jít stranou, jaký je tu důvod věřit, že budete stát, až věci budou mnohem těžší a nebezpečnější?

To, co jsme zažili letos, byl prakticky ten nejmenší možný tlak, jakému mohla církev být vystavena – a jestli jste se poslední rok hroutili jak domeček z karet, proč by vám kdo měl důvěřovat, že se zachováte jinak, až ten tlak bude větší? Až přijde cílenější pronásledování? Až LMNOP aktivisté i na naší straně hranic usoudí, že je zločin číst některé biblické pasáže? Nebo až přijde válka? Nebo když kolem nás bude vládnout militantní islám? Poslušnost je něco, co se trénuje na malých věcech. Biblický princip je „Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým“ (Mt 25:21).

…a to platí ohledně pastorů ještě mnohem více než ohledně řadových věřících. Takže, ano, dost možná by to mělo znamenat, že na spoustě kartiček s novoročními předsevzetími bude: „Najít pastora, který není bezpáteřní zbabělec a vlk.“ Ale spíš by bylo lepší: „Najít společenství, které je co k čemu, a pastora, který nás povede k věrnosti vůči Kristu ve všem a který nám bude přinejmenším týden co týden sloužit Slovem a svátostmi a povede nás v náležitém uctívání Boha, i kdyby to mělo znamenat, že se budeme potají setkávat po nocích někde ve skalách v lesích.“

I to už jsme v našich zemích zažili. A těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému.

Tož, požehnaný další rok vlády Krista Krále.

„Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro Tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku.‘ Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval…“

Podpořte nás