Člověk je stvořen k Božímu obrazu (Gen 1:26-28), jako Imago Dei.
Jako lidé stvoření k Božímu obrazu vždy budeme o Bohu svědčit – buď pravdivě (jestliže budeme žít svatě), nebo nepravdivě (jestliže budeme žít hříšně); buď budeme věrným obrazem, nebo budeme lživou karikaturou. Vždy ale budeme svým životem, svými myšlenkami, slovy a činy svědčit o Bohu. A buď budeme říkat pravdu, a nebo budeme lhát.

Tuto realitu potvrzuje a zdůrazňuje inkarnace Pána Ježíše Krista.
Kromě toho, že Pán Ježíš je dokonalým Bohem (1. J 5:20), je zároveň dokonalým, bezhříšným člověkem (2. Kor 5:21), a tak je dokonalým Božím obrazem (Žd 1:3; Ko 1:15).
Pán Ježíš dokonale naplnil Boží zákon (Mt 5:17), a proto dokonale zjevuje Otce a kdo viděl Pána Ježíše, viděl Otce (J 14:7-9).

…a, samozřejmě, Bůh od nás požaduje, ať Jeho charakter odrážíme pravdivě a věrně. Ostatně, nestvořil nás proto, abychom o Něm lhali a aby celé dějiny byly jeden ohavný, rouhavý karneval.
Proto není překvapivé, že vykoupení v Kristu a posvěcování křesťanů je v Písmu předkládáno jako obnova lidství a dorůstání do plnosti lidství a připodobňování se dokonalému Božímu Obrazu (např. Ef 4:22-24; Ef 4:12-13; Ř 8:29).
Růst v posvěcování, růst v křesťanském životě, žití naší spásy znamená lépe a lépe a výstižněji a pravdivěji odrážet Boží charakter.

…potud, jak by jeden doufal, nic kontroverzního. Tak si tu podržme prstík…

Odrážení Božího charakteru totiž není nějakým vágním pseudoduchovním cosi vznášejícím se ve vzduchoprázdnu. Odrážet Boží charakter neznamená hodně myslet na to, jak jednou budu sedět s harfou na obláčku.

Boží charakter je nám zjeven v Božím zákoně. Nebo, jinými slovy, Boží zákon vysvětluje, co znamená odrážet Boží charakter na úrovni naší stvořenosti, jak je zjevné z faktu, že Písmo zas a znovu používá totožné výrazy a charakteristiky o Bohu a o Jeho zákoně. Jen namátkou…

1) Svatost
„Buďte svatí, neboť Já jsem svatý“ (1. Pt 1:16).
„Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré“ (Ř 7:12).

2) Dokonalost
„Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5:48).
„Zákon Hospodinův jest dokonalý“ (Ž 19:8 BK).

3) Spravedlnost
„Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách“ (Ž 145:17).
„Všechny Tvé příkazy jsou spravedlivé“ (Ž 119:172).

4) Láska
„Bůh je láska“ (1. J 4:8).
„Naplněním Zákona je tedy láska“ (Ř 13:10).

5) Pravda
„Ježíš mu řekl: ‚Já jsem ta Cesta, Pravda i Život‘“ (J 14:6).
„Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; Tvůj zákon je pravda“ (Ž 119:142).

6) Dobrota
„Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě“ (Ž 25:8).
„Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré“ (Ř 7:12).

7) Věčnost
„Abraham … vzýval jméno Hospodina, Boha věčného“ (Gen 21:33).
„Princip Tvého slova je pravda a každé Tvé spravedlivé nařízení je navěky“ (Ž 119:160; srov. v. 142, 144, 152).

8) Věrnost
„Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný“ (Dt 7:9).
„Všechna Jeho přikázání jsou věrná“ (Ž 111:7).

9) Duchovnost
„Bůh je duch, a ti, kteří se Mu klanějí, musí se Mu klanět v duchu a pravdě“ (J 4:24).
„Neboť víme, že Zákon je duchovní“ (Ř 7:14).

10) Světlo
„Bůh je světlo a není v Něm žádná tma“ (1. J 1:5).
„Vždyť příkaz je lampou, zákon světlem“ (Př 6:23; doslovný překlad; sr. Ž 19:9; 119:105).

Tím však rozhodně nekončíme.
Aby nemohlo být pochyb, Boží zákon jako takový je protkán výzvami odrážet Boží charakter a napodobovat Boha. Například:

„Posvěťte se a buďte svatí, neboť Já jsem svatý“ (Lev 11:44; srov. 1. Pt 1:16 ).
„Buďte svatí, neboť Já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (Lev 19:2; srov. 1. Pt 1:16).
„Posvěťte se a buďte svatí, neboť Já Hospodin jsem váš Bůh. Zachovávejte Má ustanovení a plňte je. Já Hospodin vás posvěcuji“ (Lev 20:7-8)
„Budete svatí pro Mě, neboť Já, Hospodin, jsem svatý a oddělil jsem vás z národů, abyste byli Moji“ (Lev 20:26).
„Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek, zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje příchozího a dává mu pokrm a oděv. Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi“ (Dt 10:17-19).
„Vždyť jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu, tebe Hospodin vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl Jeho lidem, Jeho vlastnictvím“ (Dt 14:2).

Když tedy čteme například Leviticus a Deuteronomium a to, jak je aplikují Žalmisté a Izajáš a Ámos a Malachiáš, měli bychom zakoušet, že „Ano, tyhle řádky přetékají Boží svatostí, dokonalostí, spravedlností, láskou, pravdou, dobrotou, věčností, věrností, duchovností a světlem.“

Ale nejen to. Když se vrátíme trochu zpět, tam, kde si pečliví nechali prstíček, a spojíme realitu Imago Dei, realitu Božího obrazu v člověku, s realitou toho, že Zákon vyjadřuje Boží charakter, vyjde nám, že:

Jestli jsme Kristovi, jestli jsme vykoupeni, jestli v nás spásně koná Jeho Duch, jestli jsme skutečně posvěcováni, nevyhnutelně porosteme v poslušnosti vůči příkazům a standardům zjeveným v Božím zákoně – jelikož nevyhnutelně budeme lépe a lépe a výstižněji a pravdivěji odrážet Boží charakter a budeme pravdivějšími a pravdivějšími Božími obrazy.

A, samozřejmě, v tomto kontextu vykoupení a posvěcování jakožto obnovy Božího obrazu v nás je nanejvýš jasné, proč je ústředním zaslíbením nové smlouvy „Budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli“ (Žd 10:16; 8:10; Jer 31:33).
Či, slovy proroka Ezechiele, „Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého Ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle Mých ustanovení a Má nařízení budete zachovávat a plnit“ (Ez 36:26-27).

Ti, kdo jsou Boží, kdo byli „předem určeni, aby byli připodobněni obrazu Jeho Syna“ (Ř 8:29), aby byli zdokonalovanými a (na věčnosti) k dokonalosti dovedenými Božími obrazy, nemohou nežít podle ustanovení a nařízení Božího zákona – Bůh zaslíbil, že On sám se o to postará svým Duchem.
Bůh sám se postará, aby Jeho vyvolení skutečně byli připodobňováni obrazu Jeho Syna, aby o svém Otci svědčili v pravdě, aby byli více a více „dokonalí, jako je dokonalý jejich nebeský Otec“ (Mt 5:48).

Boží zákon je neoddělitelně spjatý s Božím charakterem a proto i se samotnou pointou a podstatou lidství. To znamená, že:

Není možné milovat a znát Boha – a přece ucukávat před poslušností vůči Jeho zákonu.
Není možné milovat a znát Boha – a hrozit a pohoršovat se nad zákonem, který vyjadřuje Jeho charakter.
Není možné milovat a znát Boha – a netoužit po poslušnosti i vůči tomu nejmenšímu ze starozákonních přikázání, která vykreslují, jaký Bůh Písma skutečně je.

„Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým“ (Mt 5:18-19).

Podpořte nás