„Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají hlupáci“ (Př 1:7).
„Dej moudrému a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a přibude mu bystrosti. Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost“ (Př 9:9-10).
„Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí“ (Ž 111:10).

I ti méně všímaví z nás, pokud se na chvíli zamyslí, budou mít na základě těchto veršů takový… řekněme… naléhavý pocit, že moudrost je něco dobrého. Něco, o co je náležité usilovat.
A přece, právě verše jako jsou tyto, bolestně ukazují, že jsme zapomněli, co znamená přemýšlet jako křesťané. Naší tendencí totiž je vztahovat výše zmiňované pasáže a jejich bratříčky a sestřičky na „duchovní věci“, bezpečně oddělené od zbytku života. Ruce, roušky, rozestupy, všechno.

Když se ale podíváme na moudrého muže, kterého pro nás popisuje Písmo v 1. Královské 5:9-14, čteme něco dost jiného:

„Bůh dal Šalomounovi moudrost, přemnoho rozumnosti a rozum tak nezměrný jako písek na mořském břehu. Šalomounova moudrost byla větší nežli moudrost všech synů východu, nad všechnu moudrost Egypta. Byl moudřejší nežli všichni lidé, nežli Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, syn Machólův, a proslavil se mezi všemi okolními národy. Vyslovil tři tisíce přísloví a bylo jeho písní tisíc a pět. Hovořil o stromech, od cedru, který je na Libanonu, až po yzop, který roste na zdi, hovořil o zvířatech, ptácích, plazech a rybách. A přicházeli ze všech národů, aby poslouchali Šalomounovu moudrost, od všech králů země, kteří uslyšeli o jeho moudrosti.“

Už z tohoto popisuje je – mimo jiné – jasné, že:
1) Šalomounova moudrost zahrnovala a přesahovala moudrost synů východu a Egypta – to znamená, že zahrnovala, mimo jiné, architekturu (pyramidy), lékařství a anatomii (Gen 50:2) a astronomii (Mt 2:9).

2) Šalomounova přísloví jakožto vyjádření jeho moudrosti se týkají, mimo jiné, podnikání a řemesel (Př 22:29), politiky (Př 14:34), ekonomie (Př 20:10, 23), soudnictví (Př 8:16), sexuality (Př 5:19), ochrany zvířat (Př 12:10), bankovnictví (Př 28:8)…

3) Šalomounova moudrost se projevovala tím, že psal písně (neboli věnoval se výtvarnému umění) a knihy (Př 1:1).

4) Šalomoun zároveň hovořil o stromech a dalších rostlinách (botanika), zvířatech (zoologie), ptácích (ornitologie), plazech (herpetologie, ač podle jiných překladů by mohla být řeč i o entomologii) a rybách (ichtyologie).

5) Samozřejmě, Šalomoun nezapomíná ani na „duchovní reality“ a ve své moudrosti například charakterizuje spásnou víru tak, že „Kdo se žene za spravedlností a milosrdenstvím, nalezne život, spravedlnost a slávu“ (Př 21:21), ale „Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností“ (Př 28:9).

„…a přicházeli ze všech národů, aby poslouchali Šalomounovu moudrost, od všech králů země, kteří uslyšeli o jeho moudrosti.“

Jinými slovy, bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti, která sahá daleko za hranice nedělky a kazatelových zamyšleníček. Biblickou moudrost nelze spoutat a uvěznit, nelze jí říct: „Pocaď můžeš, ale dál už ne.“ Mnozí konzervativní křesťané se stahují z interakce se světem, aby se náhodou neušpinili, a zavírají se do svého ghetta – ale moudrost se tam odmítá nechat zavřít s nimi.

Naopak, Písmo nám říká, že skutečná biblická Moudrost stojí u bran města – tedy v samém středu a dějišti kultury – a volá k lidským synům, aby je vyučovala Boží pravdě (Př 8). A to, co nabízí, je něco mnohem většího a rozsáhlejšího než jen „duchovní pohled na duchovní pravdy“ – je to duchovní pohled na všechny věci.

Biblická Moudrost u bran hovoří o politických filozofiích (v. 15), o legislativě a ekonomii (v. 16, 18, 20-21), vyučuje o původu vesmíru a významu každého faktu v něm (v. 22-31). A, samozřejmě, hovoří o všem, co naučila Šalomouna.

Jinými slovy, když nás Písmo volá k moudrosti, nevolá nás k tomu, abychom si zastrkali košili do gatí, vznášeli se patnáct centimetrů nad zemí a trousili ze sebe oduševnělé sentimentální řečičky.
Volá nás k poslušnému poznávání všech oblastí všeho stvořeného i nestvořeného, k chování se podle těchto poznatků a k tomu, abychom těmto poznatkům vyučovali celý svět, ať už o to stojí nebo ne.

A, samozřejmě, jak je zjevné z Přísloví 8 či z Pavlových epištol, těžištěm a pointou veškeré moudrosti je Pán Ježíš Kristus:
„Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista – Boží moc a Boží moudrost“ (1. Kor 1:22-24).
A proto vyučovat svět moudrosti znamená vyučovat nejprve sami sebe – a pak samozřejmě všechny ostatní – dívat se na každý jeden fakt v poslušnosti vůči ukřižovanému a vzkříšenému Kristu a vůči Jeho Slovu; znamená to chápat každý jeden fakt jako fakt, který má svůj smysl a význam v Kristu a který ukazuje na Krista (Ř 11:36; Ko 1:18).

…a je dost možné, že i tyto principy nám bolestně ukazují, že jsme zapomněli, co znamená přemýšlet jako křesťané. Ale ještě není pozdě činit pokání. Není pozdě vyznat své ignorantství jako hřích a začít se učit.

Biblická moudrost není něčím volitelným. Moudrostí a kázní pohrdají hlupáci.
Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás