Řada z nás si během posledního roku zopakovala, že „Oni se fakt asi všichni zbláznili,“ víckrát, než bychom dovedli spočítat. (Takže dost možná skoro tolikrát, kolik možností pohlaví momentálně nabízí Facebook.) Svět okolo nás je dokonalou ilustrací faktu, že:

„Ničema utíká, ačkoliv ho nikdo nehoní, ale spravedlivý si je jistý jako mladý lev“ (Př 28:1).
Iracionální strach a iracionalita obecně jsou Božím trestem nad těmi, kdo odmítají Jeho pravdu. Nejsou věcí „nedostatečných nebo zkreslených informací“. Jsou věcí hříšné vzpoury a Božího trestu za ni.
Oproti tomu spravedliví – ti, kdo žijí podle Božích přikázání, kdo milují Hospodina celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou, z Boží milosti důvěřují Bohu a nedají ze zastrašit, „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž Ducha moci a lásky a rozvahy“ (2. Tim 1:7).
Bůh sesílá do myslí těch, kdo se proti Němu bouří, iracionalitu a bezbožný strach, ale svůj věrný lid vede v moudrosti, pokoji, rozvaze a smělosti. Těm, kdo skutečně chtějí dodržovat Boží přikázání a věrně se držet Boží smlouvy, Bůh dodá moc, lásku, rozvahu a smělost to udělat.
Ty ostatní však trestá marností mysli, pošetilostí a šílenstvím.

Bůh říká, že uvažování těch, kdo jsou ve vzpouře proti Němu,

– potlačuje pravdu v nepravosti (Ř 1:18);
– zaměňuje Boží pravdu za lež (Ř 1:25; srov. 2. Te 2:10-12);
– odmítá poznání Boha, které má (Ř 1:18, 21-22, 28, 32; 3:10-12);
– postrádá bázeň před Bohem (Ř 3:18);
– vyrábí falešné bohy s jejich falešnými požadavky a standardy (Ř 1:23, 25; Sk 14:11-13, 15);
– odmítá Boží zákon (Ř 8:7-8; Ž 2:1-3);
– otročí hříchu (Ř 6:17);
– miluje temnotu a nenávidí světlo (J 3:19-20);
– nezná a nemůže poznat Boha (1. Kor 1:21; 2:14);
– je pošetilé a marné (Ř 1:21; 1. Kor 3:20; Ef 4:17);
– je zvrácené (Ř 1:28; Gen 6:5; Jer 17:9);
– je oslepené Satanem (2. Kor 4:4);
– má jen falešné poznání (1. Tim 6:20);
– je pošpiněné a poskvrněné (Ti 1:15);
– je pošetilé a bláznovské (Ř 1:21-22; 3:19; 1. Kor 1:19-20);
– otročí Satanu (Ef 2:1-3)

…a mohli bychom pokračovat dál a dál. Zároveň však musíme vzít v potaz fakt, že ničema žije v nepřátelství vůči svému absolutnímu a nejbližšímu prostředí – vůči Bohu samotnému, ve kterém se i ničema „pohybuje, žije a je“ (Sk 17:28). A nejen to. Písmo říká, že celé stvoření, všechno na nebesích i na zemi, ničemu nenávidí a těší se, až ho Bůh potrestá za jeho vzpouru (Ž 96:11-13). Co jiného bychom proto od bezbožníka mohli čekat, než iracionalitu a strach?

Možná to momentálně s krátkým pohledem z okna můžeme shrnout těmito slovy:
„Přivedu … malomyslnost do jejich srdcí, takže je zažene zvuk odvátého listí; budou utíkat jako se utíká před mečem, padnou, i když je nikdo nebude honit. Budou klopýtat jeden přes druhého, jako se klopýtá před mečem, i když je nikdo nebude honit“ (Lev 26:36-37).
Právě tak popisuje Bůh svůj soud nad těmi, kdo se odvracejí od Jeho přikázání.

A tato padlost a vzpoura mysli ruku v ruce s Božím trestem iracionality se ani zdaleka netýkají jen „duchovních věcí“. Týkají se všeho.

Týkají se toho, jaké zprávy se předkládají v televizi a na internetu a tisknou v novinách.
Týkají se učebnic pro základní školu. A státní politiky a přednášek na vysokých školách.
Týkají se sdělení písní v hitparádách a filmů a „nezaujatých dokumentaristů“.

A proto: Bohu dík, že existuje způsob, jak se z toho šílenství a všudypřítomné hysterie vyprostit.
Odvrátit se od hříchu, usilovně milovat Boha skutečně i naší myslí a poddávat každou jednu myšlenku Kristu. Právě v tom totiž podle apoštola Pavla spočívá největší bojiště duchovního boje (2. Kor 10:4-5).

Kdo má uši k slyšení, slyš.

Podpořte nás