Písmo svaté říká, že úlohou Církve je být solí a světlem, být zářícím městem na hoře. Že jejím posláním je zučedničit národy, aby byly poslušné vůči Ježíši Kristu jako svrchovanému Králi nade vším a nade všemi, kterým je právem svého dokonalého života, ukřižování a vzkříšení. Kristu patří veškerá autorita na nebesích i na zemi a uschopňuje svou Církev svým Duchem a je s ní neustále přítomen, aby ji vedl v naplnění jejího úkolu být nástrojem uzdravení a vykoupení světa.

…ale dnešní křesťané na tuto svou výsadu zapomněli, zahodili ji a pošlapali. Místo toho, abychom společnost střežili a budovali a vyháněli z ní temnotu, jsme pod nohama lidí a všude okolo nás se stále rozpadá to, co budovaly generace před námi. Opustili jsme svou úlohu vyslanců, králů a kněží, a tak se kdysi křesťanská Evropa řítí hlouběji a hlouběji do bezbožnosti, rozkladu a barbarství. Bůh nás soudí za naši nevěrnost. Soudí nás skrze genocidu nenarozených a rozpad rodiny, skrze bezbožné a zotročující zákony z per novodobých Marxových nohsledů, skrze slabošské patolízalství tváří v tvář vzestupu islámu, skrze všudypřítomné slabošství, apatii a bezpáteřnost.

Nestačí být „konzervativní“, nestačí se ohánět „tradicemi“ – je třeba se aktivně postavit na odpor. A odporem to nesmí skončit. Je třeba odvrátit se od našich hříchů, jako jednotlivci, jako rodiny, jako církve, jako stát. Potřebujeme si uvědomit Boží požadavky v každé jedné oblasti našich životů – a zařídit se podle nich. Dokud opět nezačneme aktivně budovat křesťanskou společnost pod nadvládou Božího Syna, který sedí po Otcově pravici, zůstaneme sami tím největším problémem – a budeme dále svolávat Boží kletbu na nás samé i na naše děti a vnoučata.

Kulturní krize, které čelíme, není ničím jiným než projevem dějinného konfliktu mezi Božím řádem – a Satanovým chaosem, ve všech jeho podobách, ať už má na vlajce duhu, srp a kladivo nebo půlměsíc. Proto je třeba, aby si tuto antitezi každý z nás uvědomil. Je třeba, abychom pochopili, jak se evangelium Krista Krále týká naprosto všeho, jak boří a proměňuje rozpadající se kulturu smrti, útlaku a nesvobody okolo nás. Dlužíme to generacím, které šly před námi. Dlužíme to svým dětem. A v poslední den z toho, jak se zachováme, budeme skládat účty.

Jako Antiteze jsme tu proto, abychom vybavovali a povzbuzovali Církev, neboli následovníky Trojjediného Boha Bible, v úkolu, který jí její Pán dal. Ježíš Kristus jednou provždy zvítězil nad smrtí, ďáblem, rozkladem, nespravedlností a bezprávím skrze svou smrt na kříži a vzkříšení. Jednou provždy porazil nepřátele, kteří především kvůli naší apatii stále ještě rozdupávají duše a životy a vše, co je nám drahé. Je čas odvrátit se od našich hříchů a v poslušnosti vůči Bohu začít realitu Kristova kralování uplatňovat a prosazovat ve světě okolo nás, a tak budovat svět lásky, pravdy, cti, spravedlnosti, práva a svobody pod Kristovou nadvládou.

Christus vincit! Christus regnat! Christus imperat!

Budoucnost patří nám.