Nedávné příspěvky
Kritizuje Pán Ježíš Mojžíše?
Dolehly ke mně znepokojivé skazky, že po zapomenutých stezkách našich luhů a hájů se potuluje nemálo roztodivných bytostí, které na smrt vyděšeným pocestným našeptávají – a snad i v jádru svých zatemněných srdcí věří – že Pán Ježíš Kristus kritizoval svého služebníka Mojžíše. Především za úplňku je možné zaslechnout, jak z pochmurných smrčin a z opuštěných hřbitovů zaznívají skřeky jako „Maaaatooooouš 19!“ a „Slyšeliiii jste, ale jááá vááám říkááám,“ a zmučené volání „Ale to je Starýýý záááákoooon!“
A proto: Zazvoňte na poplach! Ženy ať se zamknou doma s dětmi, muži ať vezmou pochodně, vidle a sekery! A česnek a dubové kůly! Tohle starobylé zlo se musí vrátit do svých hrobů a rozpadnout se v prach! Už nikdy nesmí sužovat naši zem!
číst více
Potřebujeme víc nenávisti, hněvu a pohrdání
„…pastore, pastore, já už opravdu nevím, co mám dělat,“ zavzlykala paní Eliška zoufale. Její tvář, jinak tak milá a pokorná, byla teď celá opuchlá. Těžko se dalo říct, jestli víc z toho, jak teď přes hodinu plakala, když pastorovi líčila, jaká zvěrstva se u nich doma dějí, nebo z toho, jak ji včera manžel zbil, než odešel za svou milenkou.
„No, myslím,“ začal pomalu odpovídat postarší muž s rostoucím bříškem, který seděl v křesle naproti ní a povzbudivě se teď na ni usmál, „že bychom mohli začít tím, že se za vašeho manžela pomodlíme…“
Eliška pomaličku přikývla a utřela si slzy promáčeným kapesníčkem.
„Budeme se modlit, aby Pán toho hanebného parchanta zabil.“
Jedním z velkých problémů dnešní církve je, že naše srdce jsou nedostatečně plná nenávisti, hněvu a pohrdání.
…a já mám takové nějaké tušení, že poslední dvě věty si zaslouží trochu vysvětlit.
číst více
Rok 2020 byl rokem apokalypsy
A. D. 2020 nebyl snadný rok. Asi pro všechny z nás představoval řadu výzev, ale slova Římanům 8:28 pořád stojí: „Těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému.“
A tak byl rok 2020 rozhodně v mnohém velmi dobrým rokem. Byl totiž rokem apokalypsy.
A to apokalypsy v biblickém slova smyslu. „Apokalypsa“ totiž znamená „odkrytí“ či „odhalení“. Takže, co nám rok 2020 z Boží milosti odhalil? V čem byl k dobrému Božímu lidu? Co nám ukázal?
číst více
Prej bysme jakože neměli slavit Vánoce…
Jak ví každý, kdo alespoň stručně studoval historii Kdovíků, mnozí z těch, kdo si sebou vozí několik valníků námitek proti slavení Vánoc, to dělají, protože z nějakého důvodu mají srdce o dvě velikosti menší.
Není to tak ale nutně vždycky. Jsou i tací, kteří s dobrými úmysly řeknou, že Vánoce nejsou v Písmu, a proto bychom je neměli slavit. Rozhodně záslužná snaha – a jeden by měl tendenci se zeptat, jestli tito horliví biblisté slaví Silvestra a Nový rok. Jestli slaví První máj nebo Den české státnosti nebo sedmnáctý listopad nebo Den matek. Jinými slovy, jestli se drží liturgického kalendáře pohanů a sekularistů.
Otázkou nikdy není, jestli něco bude určovat a dělit náš čas, ale co to bude.
Nejnovější příspěvek
Moudrost není „duchovní“
„Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají hlupáci“ (Př 1:7).
„Dej moudrému a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a přibude mu bystrosti. Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost“ (Př 9:9-10).
„Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí“ (Ž 111:10).
I ti méně všímaví z nás, pokud se na chvíli zamyslí, budou mít na základě těchto veršů takový… řekněme… naléhavý pocit, že moudrost je něco dobrého. Něco, o co je náležité usilovat.
A přece, právě verše jako jsou tyto, bolestně ukazují, že jsme zapomněli, co znamená přemýšlet jako křesťané. Naší tendencí totiž je vztahovat výše zmiňované pasáže a jejich bratříčky a sestřičky na „duchovní věci“, bezpečně oddělené od zbytku života. Ruce, roušky, rozestupy, všechno.
Když se ale podíváme na moudrého muže, kterého pro nás popisuje Písmo v 1. Královské 5:9-14, čteme něco dost jiného:
„Bůh dal Šalomounovi moudrost, přemnoho rozumnosti a rozum tak nezměrný jako písek na mořském břehu. Šalomounova moudrost byla větší nežli moudrost všech synů východu, nad všechnu moudrost Egypta. Byl moudřejší nežli všichni lidé, nežli Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, syn Machólův, a proslavil se mezi všemi okolními národy. Vyslovil tři tisíce přísloví a bylo jeho písní tisíc a pět. Hovořil o stromech, od cedru, který je na Libanonu, až po yzop, který roste na zdi, hovořil o zvířatech, ptácích, plazech a rybách. A přicházeli ze všech národů, aby poslouchali Šalomounovu moudrost, od všech králů země, kteří uslyšeli o jeho moudrosti.“
Už z tohoto popisuje je – mimo jiné – jasné, že:
1) Šalomounova moudrost zahrnovala a přesahovala moudrost synů východu a Egypta – to znamená, že zahrnovala, mimo jiné, architekturu (pyramidy), lékařství a anatomii (Gen 50:2) a astronomii (Mt 2:9).
2) Šalomounova přísloví jakožto vyjádření jeho moudrosti se týkají, mimo jiné, podnikání a řemesel (Př 22:29), politiky (Př 14:34), ekonomie (Př 20:10, 23), soudnictví (Př 8:16), sexuality (Př 5:19), ochrany zvířat (Př 12:10), bankovnictví (Př 28:8)…
3) Šalomounova moudrost se projevovala tím, že psal písně (neboli věnoval se výtvarnému umění) a knihy (Př 1:1).
4) Šalomoun zároveň hovořil o stromech a dalších rostlinách (botanika), zvířatech (zoologie), ptácích (ornitologie), plazech (herpetologie, ač podle jiných překladů by mohla být řeč i o entomologii) a rybách (ichtyologie).
5) Samozřejmě, Šalomoun nezapomíná ani na „duchovní reality“ a ve své moudrosti například charakterizuje spásnou víru tak, že „Kdo se žene za spravedlností a milosrdenstvím, nalezne život, spravedlnost a slávu“ (Př 21:21), ale „Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností“ (Př 28:9).
„…a přicházeli ze všech národů, aby poslouchali Šalomounovu moudrost, od všech králů země, kteří uslyšeli o jeho moudrosti.“
Jinými slovy, bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti, která sahá daleko za hranice nedělky a kazatelových zamyšleníček. Biblickou moudrost nelze spoutat a uvěznit, nelze jí říct: „Pocaď můžeš, ale dál už ne.“ Mnozí konzervativní křesťané se stahují z interakce se světem, aby se náhodou neušpinili, a zavírají se do svého ghetta – ale moudrost se tam odmítá nechat zavřít s nimi.
Naopak, Písmo nám říká, že skutečná biblická Moudrost stojí u bran města – tedy v samém středu a dějišti kultury – a volá k lidským synům, aby je vyučovala Boží pravdě (Př 8). A to, co nabízí, je něco mnohem většího a rozsáhlejšího než jen „duchovní pohled na duchovní pravdy“ – je to duchovní pohled na všechny věci.
Biblická Moudrost u bran hovoří o politických filozofiích (v. 15), o legislativě a ekonomii (v. 16, 18, 20-21), vyučuje o původu vesmíru a významu každého faktu v něm (v. 22-31). A, samozřejmě, hovoří o všem, co naučila Šalomouna.
Jinými slovy, když nás Písmo volá k moudrosti, nevolá nás k tomu, abychom si zastrkali košili do gatí, vznášeli se patnáct centimetrů nad zemí a trousili ze sebe oduševnělé sentimentální řečičky.
Volá nás k poslušnému poznávání všech oblastí všeho stvořeného i nestvořeného, k chování se podle těchto poznatků a k tomu, abychom těmto poznatkům vyučovali celý svět, ať už o to stojí nebo ne.
A, samozřejmě, jak je zjevné z Přísloví 8 či z Pavlových epištol, těžištěm a pointou veškeré moudrosti je Pán Ježíš Kristus:
„Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista – Boží moc a Boží moudrost“ (1. Kor 1:22-24).
A proto vyučovat svět moudrosti znamená vyučovat nejprve sami sebe – a pak samozřejmě všechny ostatní – dívat se na každý jeden fakt v poslušnosti vůči ukřižovanému a vzkříšenému Kristu a vůči Jeho Slovu; znamená to chápat každý jeden fakt jako fakt, který má svůj smysl a význam v Kristu a který ukazuje na Krista (Ř 11:36; Ko 1:18).
…a je dost možné, že i tyto principy nám bolestně ukazují, že jsme zapomněli, co znamená přemýšlet jako křesťané. Ale ještě není pozdě činit pokání. Není pozdě vyznat své ignorantství jako hřích a začít se učit.
Biblická moudrost není něčím volitelným. Moudrostí a kázní pohrdají hlupáci.
Čiňte pokání s námi.