Jsou tři věci, které tyrani používají k tomu, aby ovládali národy a dosahovali svých cílů: vina, strach a nevědomost. Biblické, plnohodnotné křesťanství řeší všechny z těchto věcí. Proto je křesťanství nejúčinnějším a nejmocnějším protijedem proti tyranii a její největší překážkou.

Na vysvětlenou:

1) Pokud jde o vinu, věřím, že dobře poslouží slova dvou mnohem povolanějších lidí, než jsem já:

„Opravdu si myslíte, že chceme, aby lidé ty zákony dodržovali? My chceme, aby je porušovali. Měl byste pochopit, že nejste proti žádné bandě skautíků … Jde nám o moc a myslíme to vážně… Neexistuje žádný způsob, jak ovládnout nevinné lidi. Jediná moc, kterou jakákoliv vláda má, je to, že rázně zakročí proti kriminálníkům. No, a když není dostatek kriminálníků, vyrobíte si je. Prohlásíte tolik věcí za zločin, že pro lidi přestane být možné žít bez toho, že by porušovali zákony. … Kdo chce národ zákona dbalých občanů? Co z toho kdo má? Ale jen odhlasujte ten správný druh zákonů, které nelze ani dodržovat ani prosazovat ani objektivně vykládat – a vytvoříte si tak národ porušovatelů zákona – a můžete pak těžit z jejich viny.“ – Ayn Randová

„Jestliže je člověk zotročený vinou, je bezmocný. Dítě, které se cítí vinné, protože neudělalo domácí úkol, není schopné interagovat se svými spolužáky a učitelem s jistotou a sebedůvěrou. Obchodník, který se cítí vinný, že se dopustil nějaké chyby, není schopný se plně zaměřit a soustředit na úkoly, které ho čekají. Když jsme zahanbení – ‚vinní‘ – protože jsme zapomněli na něčí narozeniny nebo výročí, jsme hůře schopní s ním něco řešit. Znal jsem několik vysokoškolských studentů, jejichž pocity viny kvůli jednomu nebo dvěma případům nedochvilnosti byly tak velké, že začali vynechávat přednášky, aby se nemuseli s profesorem setkávat; nakonec předmět vzdali úplně. Vina je extrémně mocnou silou; když ji cítíme, jsme roztržití, zmatení a neschopní. Nedokážeme si uvědomit své skutečné zodpovědnosti a povinnosti… Stáváme se otroky. Naše vnější, sociální otroctví vychází z otroctví srdce a mysli. Vina vede k pasivitě a programuje člověka k prohře. Důležitost této skutečnosti v kontextu totalitářství ani není možné dostatečně zdůraznit. Jestliže lze celou společnost donutit, aby se cítila vinnou, nebude schopna odolat…: je připravena k tomu, aby byla dobita. … Právě vzbuzování viny je už dlouho známé jako zdaleka nejúčinnější metoda, jak z lidí učinit pasivní a poddajné loutky, neschopné odporu.“ – David Chilton

…jak dobře vědí vládci, kteří se nebojí pod záminkou nemocí zavírat ze dne na den celá průmyslová odvětví a od základů měnit svá stanoviska, regulovat počet lidí, který se smí setkat, hrozit zákazem vycházení, den co den měnit povolený čas nakupování, znárodňovat majetky, přikazovat pracovní povinnost, lhát a porušovat ústavu… samozřejmě, v Číně a tak. Ne někde, kde je svoboda a kde si lidé cení osobní zodpovědnosti.

Biblické křesťanství ale přichází s odpuštěním hříchů a vin v Kristu. S objektivním standardem práva a spravedlnosti, podle kterého je možné prohlásit tyrany za tyrany, konfrontovat je s jejich hříchem, odsoudit jejich zákony jako nezákony a říct jim, že „Boha je třeba poslouchat více než lidi“ (Sk 5:29).
…a tak, jelikož něco takového je samozřejmě potřeba pouze v Číně, plní čínská „Centra odborného vzdělávání a výcviku“ (https://en.wikipedia.org/wiki/Xinjiang_re-education_camps; čti: „koncentrační tábory“) mimo jiné, nespočet řadových křesťanů a mnoho křesťanských kazatelů.

2) Pokud jde o strach, opět nechám zaznít slova H. L. Menckena: „Cílem praktické politiky je držet obyvatelstvo ve strachu (aby volalo po někom, kdo by ho odvedl do bezpečí) pomocí hrozeb nekonečné řady skřetů, z nichž všichni jsou jen imaginární.“

A protože „ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá věc“: „Ti, kdo jsou ochotni se vzdát základní svobody, aby si za její cenu koupili trochu dočasného bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí.“ – Benjamin Franklin

„Ten, kdo se vzdá své svobody kvůli bezpečí nakonec nebude mít ani jedno.“ – Thomas Jefferson

„Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana. Jeho duch odchází, on se vrací zpět do země; v ten den je po jeho nápadech. Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův, ten, jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu, který učinil nebesa i zemi, moře a vše, co je v nich, který navěky zachovává věrnost. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin pozvedá sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání cizince, podpírá sirotka a vdovu, maří však cestu ničemů. Hospodin bude kralovat věčně, tvůj Bůh, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja!“ (Ž 146:3-10).

Lidé, s výjimkou Boha, který se stal člověkem, vždy jako spasitelé selžou. Jestliže se v našich problémech utíkáme pod sukně „předních mužů“, vždycky se zklameme – jedinou skutečnou nadějí je Bůh Písem, který „působí všechno podle rady své vůle“ (Ef 1:11), „Všichni obyvatelé země se [před Ním] počítají za nic, vždyť jak se Mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by Mu mohl dát přes ruku a říci Mu: Cos to provedl?!“ (Da 4:32). „Přední muži“ vždycky přijdou se svými řešeními pozdě, vždycky budou mít nedostatek roušek a vždycky budou hříšníci, z nichž se mnozí nebudou štítit lží a totalitních praktik… samozřejmě, v Číně.

3) Nevědomost. Jak snadno se vyděsí lidé, kteří čtou, že „Evropské země nadále kosí koronavirus“ a že „v Evropě raketově přibývají nejen infikovaní, ale také oběti nákazy“ (https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/prehledna-mapa-evropske-zeme-nadale-kosi-koronavirus-40317453). Ostatně, Italové vzkazují, že „Mrtvé už ani nepočítáme“ (https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/mrtve-uz-ani-nepocitame-jsme-na-konci-sil-rikaji-italsti-zdravotnici-40317395).

Opravdu nerad kazím věci tím, že je zasazuji do kontextu, nebo že do vybájených fantasmagorií přicházím s fakty. To dělám opravdu jen velmi nerad. Ale…
…po celém světě zatím podle statistik bylo 270 000 nakažených koronavirem (z nichž 90 600 už se uzdravilo); ročně se po celém světě nakazí sezónní chřipkou 340 000 000 – 1 000 000 000 lidí; jinými slovy, i kdyby se počet nakažených ještě zdesetinásobil, bude to znamenat řádově 250krát méně nakažených koronavirem než běžnou chřipkou.
…koronavirus má zatím 11 300 obětí; každoroční sezónní chřipka má 290 000 – 650 000 obětí. Od počátku koronaviru se řádově 97 000 utopilo; víc než 6 000 000 lidí zemřelo na srdeční chorobu; 400 000 lidí zemřelo při autonehodách.
…99 % obětí v Itálii trpělo, kromě koronaviru, jinými závažnými chorobami; 48,5 % dokonce třemi a více jinými závažnými chorobami (https://tinyurl.com/sq4jvlt).

…ale kdy jsem naposledy slyšel o totalitním znárodňování, rušení bohoslužeb a zákazu vycházení kvůli chřipce nebo autům na silnicích nebo o zákazu plavání, to si opravdu nevzpomínám. Samo, možná je to prostě proto, že tolik nesleduju zprávy Čínské republiky.

Že opět nechám promluvit někoho mnohem povolanějšího, než jsem já:
„Kdo je první při sporu, zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní a prověří ho“ (Přísloví 18:17).
„Kdo odpovídá dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda“ (Př 18:13).
„Ničema utíká, ačkoliv ho nikdo nehoní“ (Př 28:1).

Někdo ale určitě namítne: „Jistota je jistota. Je lepší být v bezpečí, než pak litovat.“
Jak říká jeden moudrý muž: „Žádná situace není tak špatná, aby ji nějaký aktivní šikula nedokázal ještě mnohokrát zhoršit.“
Takže, ano, je lepší být v bezpečí, než pak litovat. Proto je lepší mít zásoby alespoň na měsíc, zbrojní pas, úspory uložené v něčem, čeho nejde natisknout libovolné množství, a žít v milujícím, věrném, heterosexuálním manželství.
Ale jestli je řeč o čínské koronanovince… Co takhle bezpečí před důsledky stresu a paniky a ekonomické deprese a vědecké a lékařské stagnace a totalitářských státních zásahů?
Co bezpečí nemocných, na které pořvávají jejich hysteričtí sousedé a chtějí je lynčovat?
Co bezpečí těch, kterým se zhroutí podnikání a na základě toho životy a manželství a rodiny?
Co bezpečí těch, kdo se tváří v tvář Božímu soudu vrhají do náručí falešných spasitelů?

Takže, ano. Jsem pro bezpečnost. Jsem pro osobní zodpovědnost. Umyjte si ruce. Zůstaňte v posteli, jestli jste nemocní. Dojděte babičce na nákup.
Ale uzavírat celá města a oblasti a země? Zakazovat lidem službu jejich bližním? Znárodňovat majetky a dary Červeného kříže?
Opravdu budeme víc v bezpečí… nebo budeme jen litovat? …tedy, Číňani budou litovat, samozřejmě.

…a proto, šest principů na závěr:
1) Bůh je naprosto svrchovaný nade vším, „působí všechno podle rady své vůle“ (Ef 1:11), a to včetně utrpení: „Zdalipak nastane zlo ve městě, aniž by jednal Hospodin?“ (Am 3:6). Bůh vládne nad národy. Má v ruce „přírodní jevy“ a nemoci a trhy s akciemi a senáty a soudy a prezidenty a komise a každé rozhodnutí a každou zprávu a každou laboratoř – a dokonce i srdce těch nejmocnějších směřuje tam, kam chce (Př 21:1) – a to tak, aby žehnal věrným a proklínal nevěrné (Dt 28).

2) Bůh je tím, kdo ustanovil civilní autority, a jako křesťané nemáme právo být revolucionáři a anarchisty a porušovat zákony, pokud nás přímo nevedou k hříchu. „Kvůli Pánu se podřiďte každému lidskému zřízení: ať králi jako svrchovanému vládci, ať místodržícím jako těm, kteří jsou od něho posíláni k tomu, aby trestali zločince a uznávali ty, kdo jednají dobře; neboť taková je vůle Boží, abyste dobrým jednáním umlčovali neznalost nerozumných lidí; jako svobodní, a ne jako ti, kteří mají svobodu za plášť špatnosti, nýbrž jako otroci Boží. Všechny ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě“ (1. Pt 2:13-17).
…což nic nemění na existenci tyranů, kteří překračují své náležité pravomoci a jsou Božím soudem nad neposlušnými národy (1. S 8:7-18).

3) Křesťané nemají právo být bandou naivních a neinformovaných ťulpasů, kteří povlávají sem a tam podle emocí a mediální masáže. Jak už zaznělo, „Kdo je první při sporu, zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní a prověří ho … Kdo odpovídá dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda“ (Přísloví 18:13, 17). Nemáme právo být pošetilí, hloupí a zostuzení o nic více, než máme právo být samorostlí burani – ať už jde o základní hygienu, zdravotní ohleduplnost, nebo machinace hyen, které se snaží vytvářet paniku, krizi a ekonomickou nestabilitu, využívat utrpení druhých pro své mesiášské blouznění a podvracet principy biblického práva a spravedlnosti pro své vlastní bezbožné cíle.

4) Druhým největším přikázáním je milovat naše bližní tak, jak milujeme sami sebe (Mt 22:36-40), což v sobě rozhodně nese páté přikázání Desatera ctít otce a matku (neboli i obecně ty, kdo jsou starší než my), stejně jako šesté přikázání, které od nás požaduje, ať chráníme život. Cíleně usilovat o to, abychom chránili životy zranitelnějších a slabších by pro křesťany mělo být výsadou. A proto bychom měli být v čele pomáhajících a žehnat a sloužit druhým.
…a připomeňme si, křesťané, že od oficiálního začátku koronaviru už bylo zavražděno 18 000 000 vašich nenarozených bližních. Takže… už jen na tomhle základě… by váš zápal pro pomoc nenarozeným měl být řádově 1500krát větší, než jaký je v případě Covid-19. Nebo vás zasáhla Apatie-20?

5) „Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od Něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové“ (Žd 13:5-8).
Dost možná řadu z vás zastihne Covid-19 nepřipravené; dost možná pro vás bude znamenat nemalý problém. „Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení“ (Mt 6:31-34).
To, co se děje kolem nás, pro pohany není ničím jiným než soudem, trestem a výzvou k pokání – nám, kdo jsme Božím lidem, kdo jsme se poddali Ježíši Kristu, to musí být výchovou, výstrahou a varováním. Výchovou, abychom o to více zabíjeli svůj vlastní hřích; výstrahou, protože Covid-19 dost možná může být varovným výstřelem před něčím mnohem horším; varováním, ať nezapomínáme že žijeme v národě, který svou bezbožností, nekajícností, vzpourou a bezprávím neustále volá k Bohu o mnohem přísnější soud. Nebuďme k tomu slepí. Buďme připraveni – a to platí především otcům a manželům: „Jestliže se někdo nestará o své vlastní a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící“ (1. Tim 5:18).

6) „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce. I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se tedy; vy jste cennější než mnoho vrabců“ (Mt 10:28-31). To není inspirující hlášečka, to není dobrá radička. Jsou to příkaz s útěchou, které vyšly z Božích úst. Všechny naše vlasy jsou spočteny a každý den našich životů byl zapsán v Boží knize před založením světa. Proto nemáme být bázliví a úzkostliví, ale ve všem a všude se máme radovat. Jak jednou prohlásil generál Thomas „Stonewall“ Jackson: „Kapitáne, mé náboženské přesvědčení mě učí cítit se stejně bezpečně v bitvě jako v posteli. Bůh pevně ustanovil čas mé smrti. Proto se nestrachuji; jen chci vždy být připraven, ať už má smrt přijde kdykoliv.“