Sex před svatbou. Něco, co je podle řady vyznávajících křesťanů pořád ještě „velký špatný“. Ale nabízí se otázka – co když k němu dojde? Co by měli „ti dva“ udělat?

Asi ještě hodně let nezapomenu na diskuzi dvou misionářů, jejichž devizou bylo „biblické poradenství“, kteří se spořili, jak že je v takovém případě třeba jednat, a ne a ne dojít k řešení.

„Musí se vzít!“ „Nesmí se vzít. Musí se rozejít a přestat stýkat!“ „No… není to tak jednoduché, to záleží situaci od situace.“
„…ech… to jste tak zpátečničtí, že takové věci ještě řešíte?“
(…to jsou zhruba ty odpovědi, které zaznívají v církvi – a já sám už jsem je všechny slyšet opravdu mnohokrát.)

A, samozřejmě, když k sobě budeme upřímní, je naší strašlivou hanbou, jestli nejsme schopni otevřít své Bible a během cca 15 vteřin (jestli se cestou stavíme na cigárko) předložit biblickou odpověď.

„Když někdo svede pannu, která není zasnoubená, a bude s ní spát, jistě za ni zaplatí věno, aby se stala jeho ženou. Jestliže mu ji její otec rozhodně odmítne dát, odváží stříbro jako věno za pannu“ (Ex 22:15-16).
„Jestliže potká muž dívku, pannu, která není zasnoubená, zmocní se jí, bude s ní spát a budou dopadeni, ten muž, který s ní spal, dá otci dívky padesát stříbrných. Stane se jeho ženou za to, že ji znásilnil, a nesmí ji po celý svůj život propustit“ (Dt 22:28-29).

Stručně řečeno, vidíme, že v případě nezasnoubené dívky je biblický postup velmi jasný. Stručně:
1) Muž, který s dívkou spal, má povinnost si ji vzít. – Ona si však nemá povinnost vzít jeho.
2) Pokud to (ona a/nebo) její otec odmítá, ke sňatku nedojde, i tak však má muž povinnost zaplatit za dívku věno jako za pannu.
3) Pokud poškozená strana ke sňatku svolí, muž se s dívkou nesmí rozvést a musí se o ni náležitě starat – neboli poskytovat jí šacení, jídlo a to, co se nazývá manželskou povinností (Ex 21:10-11).
4) Když vezmeme v úvahu dobové prameny, dostaneme se k tomu, že částka 50 šekelů, které muž musí zaplatit, se rovná mzdě za pět let nekvalifikované práce – v našem kontextu tedy hovoříme řekněme o platu pokladní: 24 500 měsíčně x 12 měsíců x 5 let = řádově 1 500 000 Kč.

Shrňme si to. Bible hovoří jasně. Vyspíš se s holkou z mládeže = máš povinnost si ji vzít a případně se o ni postarat do konce života. Jestli tě nechce, tak jako tak máš povinnost zaplatit jejímu otci řádově 1 500 000 Kč (o kterých se předpokládá, že jí je otec dá jako úvodní kapitál do budoucího manželství).

(A kdyby se někdo chtěl vzpouzet, připomeňme si slova Pána Ježíše v Matouši 5:19: „Kdo by zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým.“)

Samozřejmě, tohle řešení by si žádalo komunitu křesťanů s dostatkem páteře na to, aby tyto Boží příkazy prosazovali.
Ale rozhodně je to řešení, které ukazuje váhu a vážnost pohlavního styku – a které nepochybně vede k mnohem větší čistotě a zdrženlivosti.
Je to řešení, které nedělá z dívky „druhořadé zboží“, ale naopak se o ni stará a zásadně důležitým způsobem ji zaopatřuje.
Je to řešení, které velmi jasně a důrazně hlásá, že neexistuje nic jako nezávazný sex.
Je to řešení, které vylučuje jakékoliv uvažování, že „si za to může sama“, a které jasně ukazuje na to, že ten, kdo je za celou situaci zodpovědný, je muž.
Je to řešení, které nevystavuje dívku vrtochům muže – ale naopak zdůrazňuje ochranářskou a autoritativní pozici otce, který si to s dotyčným dokáže vyříkat mnohem… ech… asertivněji.

…a především, je to řešení, které Bůh nekompromisně požaduje. Nenechal ho do svého zákona zapsat náhodou. Je nejvyšší čas přestat se tvářit, že jsme chytřejší než On.

„Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré“ (Ř 7:12).
„Kdo se zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání“ (Jk 1:25).
„Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo. … Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o Tvých svědectvích. Pochopil jsem víc než starci, protože střežím Tvá přikázání…“ (Ž 119:9, 99-100).