Nedávné příspěvky

Vánoční dárky a kruh tupých hlav

Vánoční dárky a kruh tupých hlav

Advent pospíchá kolem nás a Vánoce se nezadržitelně blíží. A řada z nás třeba pořád ještě dokupuje a doshánívá dárky. Ostatně…

Dárky neodmyslitelně patřím k Vánocům. Tak jako rozsvěcení vánočních stromků, voňavý svařák, trhy s praženými mandlemi, návštěvy a zpěv koled a celá řada dalších ilegálních a zločinných aktivit. Přemýšlím, jak se bude tvářit moje dcerka, až jí jednou budu vyprávět, že když se narodila, byli jsme tak pokrokoví, demokratičtí a svobodní, že jsme se nesměli sejít k tomu, abychom to náležitě oslavili, abychom ji pokřtili ve shromáždění lidu jejího Boha, abychom lámali chléb a posílali kalich společenství krve jejího Spasitele…

číst více
Santa, Vánoce a Kristovo božství

Santa, Vánoce a Kristovo božství

Stačí se projít kolem pár výloh a člověk má jasno. 1) Koronahysterie položila spoustu obchodů a zničila spoustu životů. A 2) Když mluvíme o Adventu, musíme si uvědomit, že se kolem nás spokojeně šíří narativ, který Adventu konkuruje. Ano, řeč je o Santovi, o břichatém, růžolícím patronovi obezity (což je, pokud vím, důvod, proč si ho Coca Cola dává na své žárovkaté náklaďáky).

Když si uvědomíme, kým Santa je, v mnohém je dokonalým ztělesněním ústředního problému, kterému jako Boží lid dnes čelíme.

číst více
Nebude konce vzrůstu Jeho vlády…

Nebude konce vzrůstu Jeho vlády…

„Neboť chlapec se nám narodil, Syn je nám dán, na Jeho rameni spočinulo panství. Dal Mu jméno Podivuhodný Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.“
Známá Izajášova pasáž (Iz 9:5), kterou mnozí z nás píšeme na vánoční přání. Pasáž, která by nám měla dodat radost, naději a páteř do každodenní věrnosti Kristu – a především pak ve chvílích, kdy se díváme z očí do očí přetékající žumpě, do které se jako společnost a jako civilizace řítíme, nebo spíš ve které už dost dlouho spokojeně plaveme motýlka.

číst více
Prorok Izajáš a Kristus Král

Prorok Izajáš a Kristus Král

Včera mi nasněžilo do vousů, skříně doma se plní perníčky, a to znamená, že se rychle blíží Advent. A to znamená, že se ještě rychleji blíží slavnost Krista Krále.

Okolo pořád ještě hystí koronavirová hysterie, její „řešení“ ze strany našich kádrů nám všem znesnadňuje – a mnohým ničí – životy… a o to víc potřebujeme vzhlížet k Božímu trůnu a posrovnávat si perspektivu.

Určitě bude jen nápomocné připomenout si v tomto kontextu Boží nejoblíbenější starozákonní pasáž.
Je jí začátek mesiášského Žalmu 110(:1): „Usedni po Mé pravici, dokud nepoložím Tvé nepřátele za podnož Tvých nohou.“

číst více

Nejnovější příspěvek

Potřebujeme víc nenávisti, hněvu a pohrdání

Potřebujeme víc nenávisti, hněvu a pohrdání

„…pastore, pastore, já už opravdu nevím, co mám dělat,“ zavzlykala paní Eliška zoufale. Její tvář, jinak tak milá a pokorná, byla teď celá opuchlá. Těžko se dalo říct, jestli víc z toho, jak teď přes hodinu plakala, když pastorovi líčila, jaká zvěrstva se u nich doma dějí, nebo z toho, jak ji včera manžel zbil, než odešel za svou milenkou.
„No, myslím,“ začal pomalu odpovídat postarší muž s rostoucím bříškem, který seděl v křesle naproti ní a povzbudivě se teď na ni usmál, „že bychom mohli začít tím, že se za vašeho manžela pomodlíme…“
Eliška pomaličku přikývla a utřela si slzy promáčeným kapesníčkem.
„Budeme se modlit, aby Pán toho hanebného parchanta zabil.“

Jedním z velkých problémů dnešní církve je, že naše srdce jsou nedostatečně plná nenávisti, hněvu a pohrdání.

…a já mám takové nějaké tušení, že poslední dvě věty si zaslouží trochu vysvětlit.

Boží dokonalé Slovo nám, pravda, přikazuje milovat naše nepřátele, například v Pánově Kázání na hoře (Mt 5:44). Lásku k nepřátelům najdeme i napříč Starým zákonem (Př 25:21nn; srov. 2. Kr 6:18-23; 5:1-3). Starozákonní etika se nijak neliší od etiky novozákonní, jelikož se neliší charakter Boha, na němž se tato etika zakládá.

Nicméně, láska k osobním nepřátelům není zdaleka tím jediným, co Písmo učí. Jen namátkou:

„Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit Tvá ustanovení. Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji Tvůj zákon“ (Ž 119:111-113).

„Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo Tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti Tobě povstávají? Mám je v dokonalé nenávisti; jsou mi za nepřátele“ (Ž 139:20-22).

„Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma – jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů! Dcero babylonská, budeš zničena – blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila. Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu“ (Ž 137:7-9).

„Bože, vylámej jim zuby v ústech! Vyraz tesáky těch mladých lvů, Hospodine! Ať se rozplynou jako voda, která se ztrácí. Napnou-li luk, ať mají šípy jako na kusy rozsekané! Kéž jsou jako slizký hlemýžď; jako potracený plod ženy kéž neuzří slunce. Dříve ať pocítí hořící trny, Bůh je odvane jako vichřicí, jako ve svém živém a planoucím hněvu. Spravedlivý se bude radovat, neboť uzří pomstu; umyje si nohy v krvi ničemů. Člověk řekne: Ano, jistě je odměna pro spravedlivého. Ano, Bůh je Ten, který soudí na zemi“ (Ž 58:7-12).

…ostatně, máme být „dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec“ (Mt 5:48.
A o našem nebeském Otci je řečeno, že „Ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s Tebou přebývat nemůže. Namyšlení se Ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti. Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými“ (Ž 5:5-7).

Jakožto nositelé Božího obrazu a jakožto Boží děti máme odrážet charakter našeho Boha a Otce, který nenávidí činitele nepravosti a opovrhuje a pohrdá krvelačnými a podlými lidmi.

…což není něco volitelného. Když Žalmista v Žalmu 15 popisuje spásnou víru, čteme:
„Hospodine, kdo bude hostem ve Tvém stanu? Kdo bude přebývat na Tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci, kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu, pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina“ (Ž 15:1-4).
Spásná víra se tedy pozná nejen „bezúhonností“ a „činěním spravedlnosti“, neboli životem podle Božích přikázání či Božího zákona (L 1:6), ale i podle toho, že v souladu s těmito přikázáními pohrdá tím, co je hodno pohrdání, a oškliví si to, co je hodno ošklivení.

A, jak by se dalo čekat, příklady tohoto zbožného pohrdání, zbožného ošklivení a zbožné nenávisti vidíme hojně i z úst a per Pánových proroků a apoštolů, a proto si teď uvedeme slova tři starozákonních a tři novozákonních Božích poslů…

Jako první příklad „staré gardy“ si můžeme nejprve uvést Mojžíše.
„Ať žádná z dcer Izraele není chrámovou nevěstkou ani žádný ze synů Izraele chrámovým smilníkem. Nenos do domu Hospodina, svého Boha, mzdu prostitutky ani úhradu psa jako naplnění jakéhokoliv slibu, neboť obojí je ohavností pro Hospodina, tvého Boha“ (Dt 28:18-19; srov. Zj 22:14-15).
„Pes“ je zde velmi jasně označením prostituta-sodomity. „Pes“ byl, tak jako prase, nečistým zvířetem, kterým obyvatelé Blízkého východu svorně pohrdali, ale vzhledem ke kontextu je velmi pravděpodobné, že Mojžíš zde míní něco víc. Psi totiž na mnoha místech v oné době sloužili jako… ech, řekněme, nástroje osobní hygieny, kdy se člověk poté, co vykonal velkou potřebu, nechal v konkrétních partiích olízat psem do čista. Když tedy v konkrétních kontextech, jako například zde, čteme o psech, měli bychom v hlavě slyšet spíše slovo „Řiťoliz“… a, ano, měli bychom právem být znechuceni a naplněni pohrdáním.

Druhým příkladem je prorok Malachiáš promlouvající k nevěrným kněžím:
„A nyní o vás kněžích je tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali slávu Mému jménu, praví Hospodin zástupů, pošlu na vás kletbu a vaše požehnání změním v kletbu. Ano, již jsem ho změnil v kletbu, protože si to neberete k srdci. Hle, okřiknu vaše potomstvo, rozmetám výměty na vaši tvář, výměty z vašich svátečních obětí, a odstraní vás spolu s nimi“ (Mal 2:1-3).
Jinými slovy: „Vezmu lejna ze střev vašich obětí, rozmažu vám je po obličejích a skončíte jako ony.“ A možnosti jsou dvě: 1) Buď skončíte jako oběti, to znamená: „Podříznou vám krky a spálí vás na uhel“; nebo 2) skončíte jako lejna, která vám rozmažu po obličeji, neboli: „Budete ležet [mrtví] jak lejna na hnojišti.“

A jako třetí příklad si uveďme proroka Ezechiele promlouvajícího k Božímu lidu, který je nevěrný smlouvě se svým Bohem:
„Na každé křižovatce jsi postavila svou výšinu. Opovrhovala jsi svou krásou, roztahovala jsi své nohy pro každého kolemjdoucího a množila jsi své smilnění. Smilnila jsi se syny Egypta, svými sousedy statného těla, a množila jsi své smilnění, abys Mě provokovala ke hněvu. A hle, vztáhl jsem proti tobě svou ruku, zkrátil jsem tvůj podíl a vydal jsem tě touze těch, kdo tě nenávidí, pelištejských dcer, které se stydí za tvé hnusné jednání. Nenasytně jsi smilnila se syny Asýrie, smilnila jsi s nimi a ještě ses nenasytila. Rozšířila jsi své smilnění po zemi kramářů ke Chaldejcům a ani tím ses nenasytila. Jak zchřadlé je tvé srdce, je výrok Panovníka Hospodina, že pácháš všechny tyto věci, činy nestydaté prostitutky, když jsi postavila násep na každé křižovatce a svou výšinu jsi udělala na každém náměstí? Ale nebylas jako prostitutka, když jsi pohrdala nevěstčí mzdou. Cizoložnice namísto svého muže přijímá cizáky. Všem prostitutkám dávají dar, zatímco ty jsi dávala své dary všem svým milencům a odměňovala jsi je, aby k tobě vcházeli z okolí za tvým smilněním. Bylas odlišná od jiných žen při smilnění. Ty jsi totiž kvůli smilstvu nebyla vyhledávána, když jsi sama dávala nevěstčí mzdu, zatímco tobě nevěstčí mzda dávána nebyla; tím jsi byla odlišná. Proto slyš Hospodinovo slovo, prostitutko. … Vášnivě po nich toužila, když je její oči spatřily, a posílala k nim do Chaldejska posly. Tehdy k ní babylonští synové vstoupili na lože něžností a znečistili ji svým smilněním. Poskvrnila se s nimi a její duše se od nich odvrátila. Odhalila své smilnění, odhalila i svou nahotu a Má duše se od ní odvrátila, tak jako se Má duše odcizila od její sestry. Rozmnožila své smilnění, když vzpomínala na dny svého mládí, kdy smilnila v egyptské zemi a vášnivě toužila po tehdejších záletnících, jichž úd je jako úd oslů a jejichž výron je jako výron koní. I hledala jsi hanebnost svého mládí, kdy si muži z Egypta užívali bradavek na tvých mladých prsech. Proto, Oholíbo, toto praví Panovník Hospodin: Hle, Já proti tobě podnítím tvé milence, od nichž se odcizila tvá duše, a přivedu je na tebe z okolí: Babylonské syny a všechny Chaldejce, Pekóda, Šóu a Kóu, s nimi všechny asyrské syny, překrásné mládence, samé místodržitele a správce, samé osádky válečných vozů a vyhlášené jezdce na koních. Přitáhnou na tebe s válečnou vozbou i povozy a ve shromáždění národů položí proti tobě dokola velké i malé štíty a přilby. Vydám před nimi rozsudek a budou tě soudit podle svých právních nařízení. Dám na tobě průchod své žárlivosti. Naloží s tebou v zlobě: Uřežou ti nos a uši a tvůj ostatek padne mečem. Oni vezmou tvé syny a tvé dcery a tvůj ostatek bude stráven ohněm. Svléknou tvá roucha a seberou tvé ozdobné předměty. Odklidím totiž od tebe tvou hanebnost a tvé smilstvo z egyptské země; už k nim nepozvedneš své oči a na Egypt si nevzpomeneš. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, vydám tě do ruky těch, které jsi nenáviděla, do ruky těch, od kterých se odcizila tvá duše. Naloží s tebou v nenávisti a poberou všechen tvůj výtěžek, zanechají tě obnaženou a nahou a ukáže se hanba tvých záletů, tvá hanebnost a tvé smilnění. Tyto věci na tobě budou páchat, protože jsi chodila smilnit podle způsobu národů, přičemž ses poskvrňovala s jejich bůžky. Šla jsi cestou své sestry, dám ti tedy do ruky její kalich. Toto praví Panovník Hospodin: Budeš pít kalich své sestry, bude hluboký a široký, aby pojal množství nápoje k zesměšňování a k výsměchu. Opilostí a žalem budeš naplněna, kalichem hrůzy a úděsu, kalichem své sestry Samaří. Budeš pít a vypiješ jej do dna, rozhryžeš jeho střepy a rozdrásáš si prsy, protože Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina… Avšak spravedliví muži, ti je budou soudit soudem pro cizoložnice a soudem pro ty, které prolévají krev, protože jsou cizoložnice a mají na rukou krev. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Svolej proti nim shromáždění a vydej je úděsu a loupení. Shromáždění pak na ně bude házet kamení a vymýtí je svými meči. Jejich syny i jejich dcery zabijí a jejich domy spálí ohněm. Odstraním ze země hanebnost, všechny ženy se dají varovat a nebudou jednat podle vaší hanebnosti“ (Ez 16:25-35; 23:16-34, 45-48).
Ženy roztahující své nohy všem kolemjdoucím, i kdyby tím kolemjdoucím měl být osel. Špinavá coura, která si užívá, když do ní a na ni ejakulují koně. Uřezávání nosů, popravování matek s dětmi a vypalování domů. Drásání prsů střepy a popravy cizoložnic kamenováním. Výroky, jejichž stručná parafráze zní: „Jsi děvka, ale jsi tak ubohá, že nikdo neplatí tobě! Ty sama platíš jim, aby ti vlezli mezi nohy!“ Právě tak hovoří Boží dokonalé Svaté Písmo o smluvní nevěrnosti, aby nám náležitě vysvětlilo, jak ohavná a hodná pohrdání, odsouzení a nenávisti je taková nevěrnost a ti, kdo se jí dopouštějí.

A tak nepřekvapí, když náš první novozákonní příklad, apoštol Jakub, na ty, kdo by se chtěli přátelit se světem, křičí „Cizoložníci a cizoložnice!“ (Jk 4:4). …a jen těžko si lze představit, že apoštolovi při jeho slovech nezní v hlavě ozvěny Ezechielových slov.

Zbožnou nenávist a zbožné ošklivení a pohrdání ale slyšíme i z úst dalších Pánových apoštolů. Apoštol Pavel, náš druhý příklad, ve svých listech, mimo jiné, varuje před falešnými učiteli následujícími slovy:
„Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu ‚rozřízku‘“ (Fp 3:2).
„Rozřízka“ je překladem Pavlova výrazu, který by se doslova dal přeložit jako „zničit řezáním“ nebo prostě „zohavit“. Stejně dobře tedy mohl napsat „Dejte si pozor na ty zohavence s rozřezanými penisy.“ …a, samozřejmě, o psech už byla řeč (a mluví o nich i apoštol Jan ve Zj 22:14-15).

Jinde Pavel na účet falešných učitelů vzkazuje:
„Ti, kdo vás znepokojují obřízkou, ať se třeba i vyklestí“ (Ga 5:12). Jinými slovy, „Máš tak rád obřízku? Vezmi to u kořene! A pěkně zvostra!“ Případně, trochu více do dnešního kontextu: „Říkáš, že jediný platný křest je ponořením? Tak se ponoř a už tam zůstaň!“

Připomeňme si, že ten samý apoštol nám přikazuje: „Hněvejte se, a nehřešte“ (Ef 4:26). Křesťané mají přikázáno se hněvat – a mají přikázáno dělat to nehříšným způsobem. A komentovat penisy a doporučovat kastrace falešných učitelů zjevně může někdy být zcela nehříšné, náležité a zbožné. …tak, jako je náležité svolávat na ně Boží kletby:
„I kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!“ (Ga 1:8-9).
„Kdo nemá rád Pána, ať je proklet!“ (1. Kor 16:22).

A aby nemohlo být pochyb, jako třetí příklad si uveďme, že ve Zjevení sepsaném apoštolem lásky Janem vidíme bezhříšné svaté v nebesích, kteří jsou dovedeni k plné dokonalosti, jak volají k Bohu, aby pozabíjel ty, kdo prolili jejich krev: „A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které věrně drželi. A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“ (Zj 6:9-10).
Proto, jestli tomu situace odpovídá, je rozhodně náležité, abychom se přidali k jejich modlitbám a k Duchu jejich modliteb tím, že se budeme modlit například Davidova slova „Dej jim podle jejich skutků, podle jejich zvrácených činů, podle díla jejich rukou jim dej, odplať jim, co si zasluhují!“ (Ž 28:4).

Jinými slovy, „Budeme se modlit, aby Pán toho hanebného parchanta zabil.“

Podpořte nás