Nedávné příspěvky

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus?

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus?

„Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce“ (1. J 2:22-23).

Jinými slovy, na náležitém pochopení toho, kým je Ježíš Kristus, záleží. Apoštol Jan nám říká, že podstata učení antikrista spočívá v popírání Ježíšova kristovství. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce, ale kdo vyznává Syna, má i Otce. To znamená, že jediným způsobem, jak být lidem Otce, jediný způsob, jak být Božím lidem, je být lidem, který náležitě a v pravdě vyznává Ježíšovo kristovství. Co to ale vlastně vůbec znamená?

číst více
Hodoval Ježíš s prostitutkami?

Hodoval Ježíš s prostitutkami?

Pravidelně se stává, že když nějaký křesťan začne kázat proti hříchům a zvrácenostem své kultury, velmi rychle přispěchá nějaký biblický odborník a prohlásí, že „Ježíš hodoval s prostitutkami,“ a že je proto velmi nekristovské „soudit“ a celá hromada dalších podobných teologických skvostů.

Na principu toho, že „Ježíš hodoval s prostitutkami,“ stojí celé organizace a sbory a filozofie služby a evangelizace.
Je potřeba se jako křesťané scházet v alternativních kůl kavárnách, protože „Ježíš hodoval s prostitutkami.“
Je potřeba mít relevantní chvály a přimíchat do toho trochu dnešní hitparády a nechat kazatele občas zahlásit nějaké to vole, protože „Ježíš hodoval s prostitutkami.“
Je potřeba hrát křesťanský metal a vyrážet po hospodách, abychom ukázali, že „křesťani jsou taky normální,“ protože „Ježíš hodoval s prostitutkami“…

Na teologii záleží. Kultura je náboženství projevující se navenek. To, čemu věříme, udává, jak žijeme. A jestli tedy chceme žít způsobem, který skutečně ctí Pána Ježíše, jestli chceme následovat Jeho příklad, určitě neuškodí více si prostudovat všechny ty pasáže, kde Pán Ježíš hodoval s prostitutkami.

číst více
Cizoložnice v chrámu a Boží zákon

Cizoložnice v chrámu a Boží zákon

Někteří dnešní, jistě dobře to mínící, křesťané prohlašují, že „nejsme pod zákonem, ale pod milostí,“ a tak „se křesťanů Boží zákon netýká.“ Příkladem, na kterém ukazují rozdílnost mezi „zákonem“ a „milostí“, je chování Pána Ježíše k cizoložnici v chrámu v Janovi 8. A protože se jedná o velmi oblíbenou pasáž, která se prostě musí objevit v každém filmu, ve kterém nějaká zženštilá máňa předstírá, že je Pán Ježíš, a porušuje tak přikázání „Nezobrazíš si Boha,“ určitě bude dobře se na ni podívat blíž. Na tu pasáž, ne na tu máňu. Jen pro pořádek.

číst více

Nejnovější příspěvek

Zpívejte Hospodinu novou píseň, Jeho chválu v shromáždění věrných…

Zpívejte Hospodinu novou píseň, Jeho chválu v shromáždění věrných…

Pojďme rovnou k věci.

Česko už dlouho sužuje reakce na koronavirus. Řada z nás přišla o práci, dostala se do těžkých finančních obtíží nebo propásla nejdůležitější události životů našich nejbližších.

Když se proto vyhlašuje nouzový stav, mnohým z nás zní v hlavě sirény. Pořád si ještě pamatujeme březnové titulky, jak „Nouzový stav kvůli koronaviru vláda nevyhlásí“ (https://tinyurl.com/yboau5m2); aby ho pár dnů na to vyhlásila na 30 dní, aby jich trval 66 (https://tinyurl.com/y82etrss). Znepokojuje a děsí nás, s jakou noblesou se pošlapávají životy a živobytí lidí a s jakým klidem to mnozí snášejí. Stačí je prostě náležitě vyděsit.
A jsou tací, kteří musí čelit ještě těžším volbám než všichni ostatní. Na prvním místě jsou to kazatelé a starší sborů, kteří za ně před Bohem zodpovídají.

Na internetech zaznívá, že následujících prý „jen“ čtrnáct dní bude platit, že:
„Ve vnitřních prostorách se může hromadných akcí účastnit maximálně 10 osob.
Ve vnějších prostorách se může hromadných akcí účastnit nejvýše 20 osob.
[Výjimkou jsou] bohoslužby – může se jich účastnit až 100 lidí, nesmí se na nich zpívat.“ (https://tinyurl.com/ycnoj4vn)

Výjimka pro bohoslužby je rozhodně krok dobrým směrem. Zdánlivě. Tato výjimka totiž vůbec žádnou výjimkou není – ne pro křesťany.

Pojďme si připomenout několik biblických principů:

1) „Kdo umí činit dobré, ale nečiní, má hřích“ (Jk 4:17).
Bůh skrze ústa svého apoštola jasně říká, že se nestačí zdržovat otevřené vzpoury vůči Němu – i nekonání dobra je hřích. Nestačí vyhnout se otevřené neposlušnosti – hříchem a neposlušností je i nedostatek poslušnosti. Jestli tedy víme, že Bůh něco přikazuje, a neděláme to, je to hřích.

2) „Nezanedbávejme své společné shromažďování“ (Žd 10:25).
Oddělený den odpočinku a uctívání, ve kterém se setkáváme s Bohem, je věcí stvořeného řádu (Gen 2:1-3; Ex 20:11), je něčím stále platným a Bůh nám přikazuje se v tento den shromažďovat k uctívání (Lev 23:1-4; Žd 10:24-25).

3) Bůh je tím, kdo předepisuje, co je přijatelné uctívání (Ex 20:4-6).
…a když si uvedeme jen dva biblické příklady, vidíme, že Nádab a Abíhú byli bez milosti zabiti kvůli nebiblickému a Bohem neschválenému uctívání, a stejně tak i severní království Izraele bylo odsouzeno ne proto, že uctívalo jiné bohy, ale proto, že uctívalo Boha nepředepsaným způsobem (1. Kr 12:28-33; sr. 1. Kr 14:16; 15:34; 16:2 atd.). Bůh má jasno v tom, jak chce a jak nechce být uctíván – a zjevuje a přikazuje nám to ve svém Slově – a neposlušnost vůči těmto přikázáním trestá nanejvýš přísně.

Písmo dává Božímu lidu jasné pokyny:
„Naplňujte se Duchem, mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce Ho“ (Ef 5:18-19).
„Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály!“ (Jk 5:13).

Nicméně, tím jsme se jen stěží dostali na začátek toho, co Boží Slovo říká o uctívání Boha. Mimo jiné totiž přikazuje:

„V Tebe budou doufat ti, kdo znají Tvé jméno, neboť Ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří Tě hledají. Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy Jeho činy!“ (Ž 9:11-12).

„Opěvujte Hospodina, Jeho věrní, vzdávejte chválu Jeho svatému jménu“ (Ž 30:5).

„Jásejte, spravedliví, v Hospodinu, přímým přísluší chvála. Chvalte Hospodina na lyru, opěvujte Jej při harfě o deseti strunách. Zpívejte Mu novou píseň, dobře hrajte s radostným křikem“ (Ž 33:1-3).

„Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu Králi, zpívejte žalmy, neboť Bůh je Králem celé země, zpívejte žalmy s porozuměním“ (Ž 47:7-8).

„Hlahol Bohu, celá země! Opěvujte slávu Jeho jména, učiňte Jeho chválu slavnou! … Ať se Ti klaní celá země, ať Tě opěvuje, ať opěvuje Tvé jméno!“ (Ž 66:1-2, 4).

„Avšak spravedliví se budou radovat a veselit před Bohem, budou radostně jásat. Zpívejte Bohu, opěvujte Jeho jméno!“ (Ž 68:4-5).

„Jásejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! Pozdvihněte zpěv, chopte se tamburíny, líbezné lyry i harfy, při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku, v den našeho svátku“ (Ž 81:2-4).

„Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte Jeho jménu, zvěstujte den ze dne Jeho spásu!“ (Ž 96:1-2).

„Hlahol Hospodinu, celá země! Propukněte v jásot a pějte žalmy! Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a hlasitém zpěvu, na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem!“ (Ž 98:4-6).

„Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte Jeho jméno! Oznamujte mezi národy Jeho činy! Zpívejte Mu, opěvujte Ho, přemýšlejte o všech Jeho divech! Chlubte se Jeho svatým jménem!“ (Ž 105:1-3).

„Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, opěvujte Jeho jméno, neboť je líbezné!“ (Ž 135:3).

„Zpívejte Hospodinu děkovnou píseň, při lyře opěvujte našeho Boha“ (Ž 147:7).

„Zpívejte Hospodinu novou píseň, Jeho chválu v shromáždění věrných! Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem! Ať chválí tancem Jeho jméno, ať Ho opěvují s tamburínou a lyrou“ (Ž 149:1-3).

…a kdyby někdo chtěl namítnout, že se jedná o starozákonní Písma, Pán Ježíš Kristus o těchto přikázáních, tak jako o mnohých dalších, říká: „Kdo by zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým“ (Mt 5:19).

Jinými slovy, Bůh Písma, Bůh tohoto světa, jediný pravý Bůh, není Bohem, kterého by bylo přijatelné či možné uctívat bez zpěvu.

Vedoucí církví, kteří se budou před Bohem zodpovídat ještě více než všichni ostatní křesťané – a kteří budou posuzováni přísněji (Jk 3:1) – tedy stojí před dilematem.

Mohou buď:
1) Uctívat Boha a vést své sbory v uctívání Boha nenáležitým a hříšným způsobem a proviňovat se proti všem výše uvedeným přikázáním. Jinými slovy, dopouštět se vzpoury a modlářství.
2) Uctívat boha a vést své sbory v uctívání boha, kterému nevadí porušování všech výše uvedených přikázání, boha, kterého lze uctívat jiným způsobem, než jak přikázal Bůh Písma. Jinými slovy, dopouštět se vzpoury a modlářství.

Tak nebo tak, modlářství je dost možná vůbec tím nejvážnějším hříchem a je rozhodně něčím, co vedoucí, kteří se ho dopouštějí a kteří k němu vedou druhé, definitivně diskvalifikuje z pozice vedoucích.
A co volá po jejich exkomunikaci.

Jak jsem psal už na úvod. Skutečně nesnadná volba.

Samozřejmě. Je tu i prorok Daniel, který „měl ve střešní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému, a tam jako vždy třikrát denně poklekal na kolena, modlil se a vzdával chválu před svým Bohem…“
Kdo má uši k slyšení, slyš.

Podpořte nás