Nedávné příspěvky

O dětské bohoslužbě a hromadě tlačenky

O dětské bohoslužbě a hromadě tlačenky

Dveře pracovny se pomalu zavřely. Menopauzou deprimovaná záře raného listopadu unaveně prosvětlila prach, který se znuděně převaloval ve vzduchu lehce zavánějícím třikrát exhumovaným německým liberalismem přelomu 19. století. Na dveřích se skvěla… spíš visela jako nihilistický lenochod… cedulka s nápisem „Kajetán Z. Lopatka, vikář, pastorační rozhovory po domluvě“.

číst více
Zbraně, Bible a 15 minut

Zbraně, Bible a 15 minut

Realita má tu nepříjemnou vlastnost, že jednou za čas prostě přijde a nakopne do zubů naivitu, ke které se nás snaží ukolébat každodenní propaganda sluníčka, jednorožců, kremrolí a míru pro všechny.

A realitou je, že je to pár dní, co na dveře synagogy v Halle zaklepal plešoun s dost pochybnou slabostí pro knírky, patky a hákové kříže. Zaklepal na ně brokovnicí. Dveře vydržely. I tak byli výsledkem dva mrtví a dva zranění. Polizei dorazila za 15 minut.

číst více

Nejnovější příspěvek

Nedokážete nebýt teology

Nedokážete nebýt teology

„Ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Neboť každý, kdo potřebuje mléko, je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně. Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, kteří mají smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého. Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí“ (Žd 5:11-6:3).

„Dnešní osnovy pro nedělní školy jsou plné sentimentálních kázáníčíček a téměř naprosto postrádají jakékoliv systematické biblické vyučování. Kolik křesťanských dětí znáte, které dokáží odříkat zpaměti celý Westminsterský kratší katechismus? Nebo které znají zpaměti klíčový verš z každé knihy Bible? Nebo které dokáží během dvou vteřin najít jakýkoliv verš, který řeknete? Nebo které umí řeckou a hebrejskou abecedu a umí používat konkordance a další referenční nástroje? Nebo které dokáží doplnit na časovou osu jednotlivé izraelské a judské krále a mít je správně? Nebo které slyšely či přečetly celou Bibli tolikrát, že vědí, že ‚údolí suchých kostí‘ je v Ezechieli a Livjátan v Jóbovi? Nebo které umí nazpaměť Desatero přikázání a Kázání na hoře? Právě to bývaly minimální požadavky na křesťanské dítě, které dosáhlo věku deseti let. Říkám ‚minimální‘, protože když se [angličtí křesťané v 17. století] rozhodli vzít výchovu a výcvik svých dětí vážně, šli mnohem, mnohem dál…“

Au. Tolik jistá moudrá starší zbožná žena Marie, kterou Boží Duch požehnal darem dupat na kuří oka. A protože o Westminsterském kratším katechismu v našich končinách většina křesťanů ani neslyšela, ač se jedná o jeden z nejzákladnějších dokumentů historického protestantství, tu je odkaz na jeho překlad, abychom se společně mohli zhrozit ještě víc: https://antiteze.cz/verim-a-vyznavam/

Jen namátkou…

33. Co je ospravedlnění?
Ospravedlnění je skutek ničím nezasloužené Boží milosti, kterým nám Bůh odpouští všechny naše hříchy a přijímá nás jako v Jeho očích spravedlivé, a to jedině pouze pro Kristovu spravedlnost, která je nám připsána a kterou přijímáme samotnou vírou.

87. Co je pokání k životu?
Pokání k životu je spásná milost, skrze kterou hříšník, na základě skutečného uvědomění si svého hříchu a pochopení Božího milosrdenství v Kristu, truchlí pro své hříchy, nenávidí je, odvrací se od nich k Bohu a celou bytostí usiluje o novou poslušnost.

96. Co je večeře Páně?
Večeře Páně je svátost, při které se podává a přijímá chléb a víno podle Kristova ustanovení, a tak je zvěstována Jeho smrt, a ti, kteří přijímají večeři Páně náležitým způsobem, jsou nikoliv tělesně, nýbrž vírou účastni Jeho těla a krve, a to se všemi Jeho dobrodiními, a tak jsou duchovně syceni a živeni a rostou v milosti.

…myslím, že už jsem to někde říkal, ale čistě pro jistotu: Au.

Samozřejmě, mohli bychom si položit otázku, jak vůči těmto standardům obstojí čeští starší a kazatelé a misionáři.
A pak bychom si mohli sednout do koutku, roztrhnout si roucho, posypat hlavu popelem, zakrýt si vousy (včetně žen) a plakat. Mimo jiné i proto, že sami nemáme v oku o nic menší vagón klád než oni.
Ale protože venku svítí sluníčko a Bůh je dobrý, zkusme udělat něco jiného.

Zkusme kompromis. Ženy ať si tak jako tak zakryjí vousy – a místo pláče si pojďme uvědomit základní a zásadní fakt. Jako křesťané jsme na tom dnes hůř než špatně. A naši učitelé, jsou na tom ještě hůř – budou totiž posuzováni přísněji (Jk 3:1) – a jejich úkolem totiž je vystrojovat svaté k dílu služby (Ef 4:11-13) – a, jak je zjevné z našich životů a i z těch jejich, ve svých znalostech a schopnostech kolikrát nejsme ani na úrovni dětí o několik staletí zpět.

Zároveň ale platí, že každý z nás je před Bohem zodpovědný sám za sebe – a každý z nás má povinnost růst v poznání biblických pravd, jinak je to naším hříchem, hloupostí a ostudou (Žd 5:12-6:3).

Nalijme si čistých pomyjí. Jedním z důvodů, proč si tolik křesťanů myslí, že rozhodně nechtějí mít nic společného se studiem teologie, je, že o „teologii“ kolem nich mluví jen odpadlíci a idioti. Protože okolo nich pobíhají pseudochytráci, kteří mají jasno v tom, že pavlovské listy nenapsal Pavel a že Mojžíšovy knihy nenapsal Mojžíš. A jestli je tohle ta „teologie“, tak s tím teda rozhodně nechtějí mít nic společného.
…nebo, alespoň u mě a mých nejbližších to tak bylo.

…ale pak jsem se, mimo jiné, setkal s Heidelberským katechismem, který se mě zeptal:

1. Co je tvým jediným potěšením v životě i smrti?
Mým jediným potěšením v životě i smrti je, že nejsem sám svůj, ale tělem i duší patřím mému věrnému Spasiteli Ježíši Kristu, který svou drahou krví dokonale zaplatil za všechny mé hříchy a vykoupil mě z veškeré ďáblovy moci. Chrání mě tak, že bez vůle mého Otce v nebesích mi nemůže spadnout jediný vlas z hlavy a vše mi společně musí sloužit ke spasení. Proto mě také ujišťuje svým Svatým Duchem o životě věčném a dává mi srdce, které je ochotné a připravené žít nadále jen pro Něho.

…a tak jsem zjistil, že studovat teologii má smysl. A že Bůh skutečně napříč dějinami měl a budoval svůj lid. A že mnozí svatí z doby před mnoha staletími jsou mi mnohem bližší než řada „svatých“ dnes.
(A, ano, i Heidelberský katechismus je také součástí elektronické knihy, na kterou jsem odkazoval už trochu výš: https://antiteze.cz/verim-a-vyznavam/ )

Každý z nás je před Bohem zodpovědný sám za sebe – ale to neznamená, že každý z nás musí, nebo že by měl, vymýšlet celé křesťanství od nuly.
A tak chci veleváženému čtenářstvu předložit ještě jednu motivaci… pobídku… nějaké další podstatné jméno… studovat. Studovat Písmo a historická vyznání a kvalitní knihy – třeba ty, kterých je na stránce Antiteze už celá řada (https://antiteze.cz/preklady/). Otázkou totiž nikdy není, jestli „děláme teologii“, ale jak ji děláme. „Teologie“ je totiž prostě jen označením pro nauku o Bohu a věcech, které s Ním souvisí (neboli naprosto o všem). Proto nedokážeme nebýt teology. Nemůžeme neoperovat s poznáním o Bohu – ale můžeme to dělat dobře nebo špatně, můžeme to dělat pravdivě nebo ne. Otázkou není, jestli máme teologii, ale jestli je naše teologie pravdivá nebo lživá, jestli je Boží nebo satanská.
Nuže… oblast, se kterou rozhodně neškodí začít hlubší studium, je…

Boží trojjedinost. Skutečnost, že existuje jen jediný skutečný Bůh, že tento Bůh existuje ve třech jedinečných osobách jako Otec, Syn a Duch, že tyto osoby jsou stejné podstaty, jsou stejně Božské a věčné. Pro mnoho lidí velmi děsivé téma. Pro ještě více lidí téma z Písma naprosto neobhajitelné. Téma, které napadá řada lidí napříč facebookovými skupinami i katedrami teologických škol.
Téma, které je pro biblické, ortodoxní křesťanství naprosto zásadní.
Téma, které není problém si nastudovat. Nechám na čtenáři, jestli to udělá. …ale sám doufám, že ano, pro blaho čtenářovo i Církve – a především pro Boží slávu.

Existuje jen jediný skutečný Bůh: Dt 4:35; 6:4; 10:14; Ž 96:5; 97:9; Iz 43:10; 44:6-8, 24; 45:5-6, 21-23; 46:9; 48:11-12; Jer 10:10-11; J 17:3; 1. Tim 2:5; Zj 1:8.

V tomto jediném Bohu existují tři Osoby: Mt 3:16-17; 11:27; 17:5; J 1:1-3, 18; 14:16-17; 17:3-5; Fp 2:5-7; Mt 28:19-20; Ř 8:26-27; 14:17-18; 15:16, 30; 1. Kor 2:2-5; 6:11; 12:4-6; 2. Kor 1:21-22; 13:13; Ef 2:18; 3:16-17; 4:4-6; Ko 1:6-8; 1. Te 1:3-5; 2. Te 2:13.

Tyto tři osoby, ač oddělené a samostatné, spolupracují na Božím díle napříč dějinami, například při:
– stvoření: Otec – Sk 17:29; 1. Kor 8:6; Syn – Ko 1:16; J 1:3; Duch – Gen 1:2; Jb 26:13
– inkarnaci: Otec – Ga 4:4; 1. J 4:9-10, 14; Syn – J 1:14; Duch – L 1:35
– Kristově službě: Otec – J 5:19, 30; Mt 26:39; Syn – J 5:19, 30; Mt 26:39; Duch – L 4:18; Sk 10:38
– Kristově smrti: Otec – J 3:16; Syn – Jan 10:18; Ga 2:20; Duch – Žd 9:14
– Kristově vzkříšení: Otec – Sk 2:24; Syn – J 10:18; 2:19; Duch – Ř 1:4
– evangelizaci: Otec – Jan 6:44, 65; Syn – 1. Kor 15:3-4; Duch – J 16:8-11
– spasení: Otec – Ef 1:4-6; Syn – Ef 1:7-12; Duch – Ef 1:13-14
– posvěcení: Otec – Ef 1:4; Syn – Ti 2:13-14; Duch – 1. Kor 6:11; 2. Kor 3:18
– zachování Božího lidu ve víře: Otec – J 10:29; Syn – J 10:28; Ř 8:34; Duch – Ef 1:13; 4:30
– přebývání ve svatých: Otec – Ef 4:6; Syn – Ko 1:27; Duch – 1. Kor 6:19
– společenství: Otec – 1. J 1:3; Syn – 1. J 1:3; Duch – 2. Kor 13:13
– modlitbě: Otec – J 16:23-24; Syn – J 16:23-24; Duch – Ř 8:26; Ef 6:18
– křesťanské službě: Otec – 1. Kor 12:6; Syn – 1. Kor 12:5; Duch – 1. Kor 12:4
– vzkříšení mrtvých: Otec – J 5:21; Syn – J 5:21; Duch – Ř 8:11

(…ano, to je hodně veršů. Ale křesťanství se za nás nebude samo žít. A ani se za nás samo nenaučí. A nebude za nás samo myslet. A je nejdůležitější realitou na světě, tak by možná nebylo od věci mu věnovat čas a mozkovou kapacitu.)
Jak je zjevné, ač výraz „trojjedinost“ ani „Trojice“ v Písmu nenajdeme, Písmo přetéká skutečností, že Bůh křesťanství (a tohoto světa) je jeden Bůh ve třech Osobách, což jednou provždy vyvrací prázdné řečičky na téma „My a Židé/muslimové máme stejného boha“. Ne, nemáme (1. J 2:23).
Písmo dýchá realitou Boží trojjedinosti. Jak jsme viděli, trojiční učení není výmyslem kdovíkolikátého století; je skutečností, ve které žili sami bibličtí autoři, je skutečností, na kterou nepřestával odkazovat sám Ježíš. Boží trojjedinost je základem křesťanské víry… a je to základ, na kterém skutečně můžeme vybudovat své životy.

Nedokážete nebýt teology. Proto vyrazte na cestu k tomu, abyste byli těmi dobrými.
Čiňte pokání se mnou.

Podpořte nás