Nedávné příspěvky

Prorok Izajáš a Kristus Král

Prorok Izajáš a Kristus Král

Včera mi nasněžilo do vousů, skříně doma se plní perníčky, a to znamená, že se rychle blíží Advent. A to znamená, že se ještě rychleji blíží slavnost Krista Krále.

Okolo pořád ještě hystí koronavirová hysterie, její „řešení“ ze strany našich kádrů nám všem znesnadňuje – a mnohým ničí – životy… a o to víc potřebujeme vzhlížet k Božímu trůnu a posrovnávat si perspektivu.

Určitě bude jen nápomocné připomenout si v tomto kontextu Boží nejoblíbenější starozákonní pasáž.
Je jí začátek mesiášského Žalmu 110(:1): „Usedni po Mé pravici, dokud nepoložím Tvé nepřátele za podnož Tvých nohou.“

číst více
Ale co život matky…?

Ale co život matky…?

Jednou z nejlepších praktických ukázek toho, jak je dnešní „hnutí pro život“ součástí problému, a rozhodně ne řešením masakru nenarozených kolem nás, je to, s jakou lehkostí i zarputilí proživotovovci prohlašují, že „Potrat je vražda,“ aby tím samým dechem dodali, že „jsou pro výjimku v případě znásilnění a ohrožení života matky.“

Vražda je vražda je vražda, ať už je vaším otcem kýmkoliv a ať už je vaší matce jakkoliv. Není to zas až tak komplikovaný princip. Vražda je vražda je vražda.

číst více
Pár stručných slov útěchy

Pár stručných slov útěchy

„Na vlky nikdy není možné být přespříliš tvrdý. A na slabé ovečky nikdy není možné být přespříliš laskavý.“
-Martin Luther-

„Pastýř by měl mít dva hlasy: jeden, aby jím svolával a shromažďoval ovce; a druhý, aby jím odvracel a zaháněl vlky a zloděje. Písmo ho vybavuje, aby dělal oboje.“
-Jan Kalvín-

…smutným a skutečně srdcervoucím faktem dnešní církve je, že žijeme v době, kdy se o sobě mnohé kozy domnívají, že jsou ovcemi, a to prostě proto, že za jejich kazatelnou slintá vlk.

číst více
95 tezí…?

95 tezí…?

Zase je tu konec října. Některé části křesťanstva si připomínají všechny svaté.

Některé, povětšinou jiné, části křesťanstva si připomínají předložení Devadesáti pěti tezí Dr. Martinem Lutherem, nejvýznamnější událost celé reformace. Blesk z čistého nebe, který spustil lavinu.

Luther stojící s kladivem u kostelních dveří se stal ikonou reformace. A mnozí se rozvášňují nad tímto hrdinským a nesmlouvavým skutkem odporu proti papežskému útlaku – a nijak je netrápí, že Luther u dveří wittenbergského kostela všech svatých dost možná nikdy s kladivem nestál, že Teze předložil dost možná pouze formou dopisu nebo že je dost možná nezveřejnil ještě minimálně dalších čtrnáct dní.

číst více

Nejnovější příspěvek

Nebude konce vzrůstu Jeho vlády…

Nebude konce vzrůstu Jeho vlády…

Nebude konce vzrůstu Jeho vlády…

„Neboť chlapec se nám narodil, Syn je nám dán, na Jeho rameni spočinulo panství. Dal Mu jméno Podivuhodný Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.“
Známá Izajášova pasáž (Iz 9:5), kterou mnozí z nás píšeme na vánoční přání. Pasáž, která by nám měla dodat radost, naději a páteř do každodenní věrnosti Kristu – a především pak ve chvílích, kdy se díváme z očí do očí přetékající žumpě, do které se jako společnost a jako civilizace řítíme, nebo spíš ve které už dost dlouho spokojeně plaveme motýlka.

…ech. Zpět. Izajáš 9 by nám měl dodávat radost, naději a páteř. A jedním z hlavních důvodů je, že ona populární pasáž nekončí veršem pět, ale pokračuje:

„Neboť chlapec se nám narodil, Syn je nám dán, na Jeho rameni spočinulo panství. Dal Mu jméno Podivuhodný Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Nebude konce vzrůstu Jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad Jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“

Izajáš nás učí, že až tento Syn přijde, bude Mu dána vláda. A Jeho vláda nebude ničím statickým, nebude ničím, co „Jednou někdy někde, až umřeme a půjdeme do nebe…“ NEBUDE KONCE VZRŮSTU Jeho panství a pokoje. Jeho vláda a následný mír, pokoj, právo a spravedlnost budou růst od chvíle příchodu Syna – až navěky.

A to je něco, co nám potvrzuje Nový zákon, když říká, že Boží království roste jako kvas v těstě – roste pomalu, ale neustále, dokud nebude „větší než ostatní“ říše a království (Mt 13:33, 32).
A Nový zákon nám také říká, že Syn už skoro dva tisíce let sedí na svém trůně po Otcově pravici a vládne nad svým královstvím – a tak je stále více a více ustanovováno právo a spravedlnost, až navěky.
Syn bude vládnout ze svého trůnu, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy (Ž 110:1). „On přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží a nadále jen čeká, až Jeho nepřátelé budou položeni za podnož Jeho nohou“ (Žd 10:12-13).

Právě tak to vypadá, když do dějin vstoupí Kníže pokoje. Kníže pokoje přináší pokoj tím, že ničí zlo, tím, že vyhlazuje nespravedlnost a bezpráví. A to vše je dílo Boží svrchované, vykupitelské milosti. Není to dílo OSN, není to dílo EU, není to dílo (pa)vědeckého člověka. „Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“
A aby nebylo pochyb, „Hospodin zástupů“ není „Hospodin cvičenců, kteří stojí v zákrytu za sebou ve vzdálenosti na předpažení“. Zástupy, o kterých je řeč, jsou nebeské armády (srov. Gen 21:39; Num 1:3; Dt 20:9).

Když tedy čteme o tom, že „Syn je nám dán,“ čteme o díle, které bude konat vojevůdce nebeských armád – a bude je konat ve své horlivosti, ve svém zápalu, ve svém nadšeném a urputném úsilí. Izajáš nám říká, že Bůh Písma, Bůh tohoto světa, Bůh, který přišel v Ježíši Kristu, je všechno, jen ne flegmatický kliďák – je odhodlaným vojevůdcem, který ze světa vytlačí bezpráví a nespravedlnost a prosadí pokoj a mír tím, že rozdrtí zlo.

A tento Bůh je Hospodinem. A, jak ví každý, kdo dával v nedělce pozor alespoň 15 vteřin, „Hospodin“ je překladem pro smluvní jméno Boha Izraele, „Boha vašich otců, Boha Abrahamova, Boha Izákova a Boha Jákobova“ (Ex 3:5-16).
Jak řekl apoštol Pavel, „Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení“ (Ga 3:27-29).
A tak všichni křesťané, kteří žijí v poslušnosti a ve věrnosti svému křtu, všichni křesťané, kteří žijí v Kristu, mohou a mají žít v jistotě, že jsou součástí válečného tažení, kdy horlivý vojevůdce nebeských armád, Ježíš Kristus, vytlačuje a vyhlazuje ze světa nespravedlnost a bezpráví a šlape po svých nepřátelích.

Právě i to je sdělením Vánoc a sdělením adventu.

Ať už se kolem nás děje cokoliv, oči víry nemohou nevidět, že Boží Pomazaný vládne a vyhlazuje ze světa zlo.
Byly doby, kdy tím zlem byly gladiátorské hry a tyranské pohanství Říma.
Byly doby, kdy tím zlem byly lidské oběti slovanských a germánských barbarů.
A je doba, kdy tím zlem je zkompromitovanost církve, její ústupky novodobému pohanství a její odvracení se od Božích neměnných standardů dobra a od řádu stvoření – a následný rozklad a zkáza těch, kterým církev měla být solí a světlem. Soud začíná od domu Božího.

A proto je čas činit pokání. Skutečné pokání. A zároveň je čas slavit. Opravdově slavit, se vším všudy.
Protože i tohle zlo, zlo našich vlastních kompromisů, naší vlastní bezpáteřnosti a našich vlastních hříchů, bude pokořeno.
Hospodin zástupů, náš Bůh Válečník, to učiní. Spása světa skrze Krista a Jeho lid není něčím, co by náš smluvní Bůh dělal polovičatě. Bůh nedal zaslíbení spásy světa a vymýcení zla, aby si to po pár tisících let rozmyslel.

To, co začal, dokončí.
Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Podpořte nás